Ruské malířství

Městká galerie Litomyšl - Dům U Rytířů, 23. 7. - 3. 10. 2010

Od dubna do listopadu každého lichého roku vystavuje Galerie výtvarného umění v Náchodě v jízdárně Náchodského zámku ruské malířství 19. století. Pro tyto dlouhodobé expozice doplňuje a rozšiřuje vlastní sbírku zápůjčkami z Národní galerie v Praze, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Moravské galerie v Brně, příležitostně i Galerie výtvarného umění v Ostravě. Mimo tuto periodu poskytne občas svou sbírku k výstavě i jinam. Jde totiž o kapitolu evropské malby, o kterou je zájem, která má svá specifika, svou sílu, půvab a význam.

Návštěvníci z Čech i ze světa, zavítají-li do náchodské galerie prohlédnout  si originály slavných ruských mistrů, bývají jimi okouzleni a nejčastěji je zajímá, jak do Náchoda přišly. Dostávaly se do Čech již od počátku 70. let 19. století díky uměleckým spolkům i významným osobnostem - oddaným propagátorům slovanské vzájemnosti. Výsledkem živých osobních kontaktů mezi českými a ruskými umělci byla mimo jiné celá řada výstav malířského umění. Šlo o prodejní autorské výstavy známých malířů i o výstavy kolektivní. A právě z těchto výstav bylo mnoho obrazů a kreseb zakoupeno. Sbírali je jednotlivci, ale také instituce, kupříkladu Slovanský ústav v Praze a Obrazárna Pražského hradu. Silný příliv ruského umění nastal po roce 1918 v souvislosti s ruskými emigračními vlnami. Nejvíce obrazů zůstalo právě v Čechách, v Polsku, ale i ve Francii a v dnešních pobaltských republikách. Ruské umění přiváželi i českoslovenští občané, působící po 1. světové válce v Sovětském svazu, nejčastěji v diplomatických službách. 

Po 2. světové válce se stala ruská umělecká produkce předmětem sběratelského zájmu specializovaných odborných sbírkotvorných zařízení - galerií výtvarného umění, které začaly v rámci tvorby kolekcí umění zemí evropského prostoru tyto obrazy vyhledávat a kupovat. Od roku 1967 se pak na ruskou malbu, kresbu a grafiku specializovala Galerie výtvarného umění v Náchodě, jejíž expozice malířských děl ruské provenience (údajně evropské unikum) je od roku 1983 koncipována z uvedených sbírek.     

Dnes má litomyšlská veřejnost poměrně vzácnou příležitost uvidět výběr výhradně ze sbírky náchodské galerie. Výstava nesleduje vývojovou linii ruské malby 19. věku. Toho není mocna sama o sobě žádná ze jmenovaných sbírek v Česku. Pro Litomyšl byl připraven výběr obrazů ze sbírkového fondu GVUN, jednoduše určený k potěše návštěvníka. Volba děl byla samozřejmě limitována prostorovými možnostmi, proto soubor tvoří obrazy převážně menších a středních formátů. Na velkolepá několikametrová plátna a na krásné nejmenší obrázky je třeba zajet si do Náchoda.

Ruský realismus předminulého století je osobitou kapitolou evropské malby. Předcházela mu až do 17. století udržovaná tradice ikonopisu, vycházející z byzantské kultury, chápající obraz - ikonu především jako sakrální předmět. Časový souzvuk vývoje ruského a evropského umění započal až v době Petra Velikého. Od počátku 18. století je možné hovořit o ruské škole již v rámci evropského malířství. Portrétní malba 18. a počátku 19. století je na výstavě zastoupena šlechtickými podobiznami. Následují portréty romantického ladění i bezmála civilní. Portrétní žánr nejstaršího období rozšiřuje hipologické téma - portrét koně. Vše doplňují podobizny z prvních desetiletí 20. století.

První krajináři počátku 19. století a první mravokární realisté, zaměřující se kriticky na měšťanské vrstvy, v Čechách zastoupeni nejsou.

Další obrazy jsou ukázkami různých žánrů a dobou vzniku spadají většinou do závěrečných tří desetiletí 19. a počátku 20. století. Připomenuta je městská krajina i veduta, biblické téma, obrazy národopisného ducha, krajinomalba, ale také marína. Rozměrné obrazy historického žánru, společenského milieu, nebo kupř. ateliérový akt, se nevešly.

Nejčastěji jde o díla první a druhé generace kritických realistů - Peredvižniků a jejich příznivců dobře znalých krás ruské přírody i ruské vesnice. Cílevědomě malovali vesnické prostředí, venkovany, jejich těžkou práci, lidové a náboženské zvyky a obřady, způsoby, mravy, bědné sociální poměry, ale i chvíle štěstí, odpočinku, klidu, vesnickou architekturu a ovšem nejčastěji jejich kulturní i divokou krajinu. Tito umělci, posléze seskupení ve Sdružení uměleckých putovních výstav, vozili od roku 1871 své obrazy po ruském venkově s pevnou vírou, že negramotné obyvatelstvo, stále žijící v podmínkách skutečného feudalismu, alespoň tímto způsobem uvědomí o jeho sociálním a duchovním stavu. Jejich tvorba vyprávěla, ilustrovala poměry a nahrazovala tak slovo, které nemohlo být čteno. Po řadu let úspěšně takto putovali se svými obrazy po Rusi a vypovídali o její bídě i kráse. Výjimečnost všeho toho realismu tkví v syrové svěžesti výpovědi, ať jde o obžalobu sociálních poměrů, nebo o obraz živlů či klidné přírodní, venkovské nebo i městské scenérie a jejich zátiší.

Je přirozené, že úroveň umělců té doby byla různá a že jen nemnozí dokázali přijmout podněty evropských moderních směrů. Již před rokem 1900 se objevují v tvorbě  některých prvky impresionismu, secese, symbolismu a expresionismu. Avšak ani pokrokovější odchovanci 19. století většinou nepřekročili svůj stín a ducha doby, ve které žili. A vedle nich, náhle, ve zcela změněných časech, nastoupili ruští umělci již jiných časů, z nichž někteří rozhodujícím způsobem spoluurčili vývoj světového moderního umění. To je však úplně jiná kapitola. Ruskou a sovětskou avantgardu, o kterou jde, představit nelze; není v Čechách prakticky zastoupena. Problematiky se ovšem týká, i když jen okrajově, pozoruhodný soubor obrazů, které sjednocuje jejich původ; jsou od ruské emigrace, tvořící počátkem 20. století v Paříži. Jde vesměs o díla, jež se vymkla ryze realistickému pojetí a představují tvorbu mentálně odlišnou, přestože někdy odkazy na ruskou tradici námětovými i tvaroslovnými citacemi pozorujeme. Tyto zrestaurované obrazy má litomyšlská veřejnost příležitost vidět poprvé po sedmdesáti pěti letech.                                                               

Jan Kapusta ml.