Východočeské divadlo

Východočeské divadlo Pardubice v pondělí 23. ledna uvede derniéru Shafferovy Černé komedie, kterou ve zbrusu novém překladu Pavla Dominika pohostinsky nazkoušel režisér Zdeněk Dušek. Inscenace měla premiéru 14. března 2009 a dosáhla úctyhodných sedmapadesáti repríz! „Věděl jsem, že je to hra, která má výborný základní nápad.

Ta hra těží ze situace, kdy tma je světlo a světlo je tma. To znamená, že diváka by mělo bavit vidět, jak se člověk chová potmě,“ řekl před premiérou Zdeněk Dušek a prozradil perličku ze zkoušení: „Těsně před generálkami herci skutečně zkoušeli potmě a já se na ně z hlediště díval brýlemi pro noční vidění.“  Angličan Peter Shaffer je světoznámým dramatikem známým u nás především díky své hře Amadeus, kterou Východočeské divadlo rovněž uvádí. Jeho Black Comedy je pokládána za jednu z nejzábavnějších a nejmistrnějších komedií situačního žánru, jejíž děj se odehrává potmě.

Publikum samozřejmě vidí, co se na jevišti děje, ale postavy příběhu nikoli, což je principem originální komiky a impulsem ke kreativnímu herectví. Hlavní hrdina si pozval do bytu snoubenku, a protože by mohl přijít i její otec, tajně si „vypůjčil“ ze sousedova bytu trochu drahocenného zařízení. V hodině Há v domě vypadnou pojistky. Dostaví se osoby očekávané i ty nejvíc neočekávané. A hlavně: všichni tropí pošetilosti, které člověk dělá, když si myslí, že ho nikdo nevidí. Hrají Ladislav Špiner, držitel Ceny Thálie 2010 pro činoherce do 33 let, Martina Sikorová, Pavel Novotný, Lída Vlášková, Josef Vrána, Petra Janečková a další.

Východočeské divadlo Pardubice na sobotu 14. ledna připravilo derniéru známé Čechovovy tragikomedie Višňový sad, kterou jako první premiéru 101. divadelní sezóny pardubického divadla nazkoušel Petr Novotný. „Základním rysem všech Čechovových her je nedějovost. Místo dramatických situací se divákům předvádí atmosféra společnosti. Pokud ve hře dojde k nějakým zvratům či konfliktům, odehrávají se zpravidla za scénou. Přesto se v jeho hrách, které důsledně nazýval komediemi, odehrávají dramata, nejčastěji v duších jeho hlavních hrdinů.

Višňový sad je v nedějovosti, dokonce nečinnosti, přímo krystalický. Nejenom že se v něm nikdo nestřílí – ve všech Čechovových hrách někdo páchá sebevraždu nebo se přinejmenším o to pokouší – celá hra je prostoupena čekáním. Na statkářku Raněvskou, která se s dcerou vrací z Paříže, na výsledek dražby panství, na příjezd a odjezd vlaku. Ve vedlejších dějových liniích je rozehrána řada milostných poměrů, které ovšem nenajdou naplnění. Fakt, že se višňový sad musí prodat v dražbě, však nakonec není katastrofou, všechny aktéry osvobodí a donutí začít žít nový život. A to přece jenom skýtá velkou naději,“ řekla před premiérou 16. října 2010 dramaturgyně Jana Uherová.

V hlavních rolích jedné z nejhranějších her génia moderního dramatu hrají Jindra Janoušková, Kristina Jelínková, Petra Tenorová a Jiří Kalužný. Zdeněk Rumpík, který od premiéry čtyřiadvacetkrát ztvárnil Gajeva, bratra Raněvské, bohužel svou roli vzhledem k dlouhodobějšímu onemocnění na derniéře neodehraje, v záskoku ho nahradí herec Jiří Vobecký, který stejnou postavu nastudoval v Horáckém divadle v Jihlavě.

Návraty na místo činu nebo Zpátky na začátek, tak by se daly nazvat pořady Volání sirén, které se od minulé sezóny konají vždy první středu v měsíci na Malé scéně ve dvoře Východočeského divadla Pardubice. V minulém díle dramaturgyně a moderátorka večera Jana Uherová blíže představila Annu Ferencovou, Růženu Merunkovou a Jindřicha Bonaventuru, herce, kteří svou hereckou kariéru zahájili v Pardubicích.

Další velkou hereckou osobností, která herecky debutovala v pardubickém divadle, je Blanka Bohdanová. „A nebyly to ledajaké začátky; podívejme se jen na výčet hlavních rolí, ve kterých zářila – Desdemona v Othellovi, Máša ve Třech sestrách, Manon Lescaut, Roxana v Cyranovi, Anna Karenina. Ve svém prvním angažmá se paní Bohdanová okamžitě stala miláčkem publika. Ještě i dnes si ji pamětníci vybavují, nejčastěji je pro ně spojena s rolí Manon. A zůstala jí dodnes, titul Manon Lescaut se od roku 1954 na repertoáru pardubického divadla už neobjevil,“ prozrazuje Jana Uherová. Herečka s velkým H a výtvarnice Blanka Bohdanová bude hostem pořadu Volání sirén ve středu 7. prosince od 19.00 hodin na Malé scéně ve dvoře.

Blanka Bohdanová

se narodila 4. března 1930 v Plzni, odkud v sedmnácti letech odešla na brněnskou JAMU. Po hereckých začátcích v Pardubicích (1951 – 1957) byla členkou Městských divadel pražských a Divadla E. F. Buriana, od roku 1966 se na dlouhých 44 let stala posilou uměleckého souboru Národního divadla. Divadlu se věnuje dodnes – hraje ve dvou hrách v Činoherním klubu a v Divadle Viola s partnery Stanislavem Zindulkou a Josefem Somrem. Svůj herecký um mnohokrát zúročila i před kamerou.V roce 1996 dostala Cenu Františka Filipovského za dabing ve filmu Řidič slečny Daisy, o rok později pak obdržela tutéž cenu za celoživotní mistrovství v dabingu. V roce 2001 získala Cenu Thálie za roli Fonsie v představení Džin (Divadlo Viola).

Blanka Bohdanová vydala knihu Josífek z otcovy literární pozůstalosti a dvě knihy vzpomínek a rekapitulací jak osobního, tak společenského poznání od předválečného období až do současnosti – Život jako v pavučince a Život jako takový. Od poloviny 70. let se Blanka Bohdanová věnuje také výtvarnému umění, především olejomalbě a grafice, je členkou Unie výtvarných umělců. Samostatně vystavuje v Praze i po celé republice, zúčastnila se ale i zahraničních výstav ve Španělsku, Řecku, Holandsku, Polsku, Německu, Itálii, Brazílii a Japonsku. „Svět mohl být jiný, než v jakém žijeme. Nemusel být třeba tak barevný, chudší na vůně i tvary. Máme velké štěstí a navíc dar vlastní fantazie. Přesto někdy tvary porušuji s vědomím relativity, ale světlo, které je přítomno, je přiznanou nadějí,“ o své malbě říká Blanka Bohdanová, jejíž obrazy si budou moci prohlédnout i návštěvníci Východočeského divadla, neboť v sobotu 10. prosince před premiérou Trójanek bude ve foyer zahájena výstava jejích děl.

O víkendu 10. a 11. prosince se na jevišti Městského divadla uskuteční premiéry Eurípidovy tragédie Trójanky, kterou v Pardubicích pohostinsky nazkoušel mladý režisér Pavel Ondruch. Hlavní role antického dramatu plného emocí, exprese, básnického jazyka a jevištní obraznosti ztvární Zdena Bittlová, Jindra Janoušková, Romana Chvalová, Petra Tenorová, Václav Dušek a Martin Mejzlík.

„Uvádění antických her není tolik časté, což souvisí například s jejich náročností uměleckou i provozní, ale antika patří a vždy patřit bude k vrcholům umělecké tvorby, k tomu základnímu, z čeho všichni tvůrci čerpají a bez čehož se evropská kultura neobejde, bez čeho by nebyla. Každá premiéra antického dramatu je tedy svým způsobem záležitostí exkluzivní a hodnou pozornosti.

Prostřednictvím antického dramatu se totiž můžeme dostat až k samotným kořenům lidského bytí, k mýtům, a tedy k pravdě, zjistit mnoho třeba dosud neznámého o nás samotných a také se pokusit očistit od všeho negativního, co nás právě v našich životech postihuje,“ láká na hru dramaturg inscenace Zdeněk Janál a v krátkosti nastiňuje její výchozí dramatickou situaci: „Trójská válka právě skončila. Řekové zvítězili, Trójané byli pobiti. Vdovy z královského rodu jako Hekabé nebo Andromaché, mladá Kassandra i vdovy po obyčejných vojácích zůstaly naživu, aby byly vláčeny do otroctví jako ty nejbídnější. Trójanky se však i na úplném dně dokáží vzepřít…“

Trójanky oslovují nejen tragickým osudem postav, ale též výrazně básnickým slovem a svou múzičností, která inscenátory vedla k původní scénické hudbě Pavla Trojana Jr. a využití živého komorního orchestru složeného ze studentů pardubické konzervatoře. Sílu inscenace podtrhne i patnáctičlenný ženský chór umožňující nejen důkladnou práci s mluvním projevem a melodramem, ale také pěvecká a taneční sóla.

Režiséra Pavla Ondrucha Trójanky přitahovaly již za studií pražské DAMU, jeho vztah k této hře se však postupně vyvíjel: „Nejdřív mě uhranula ona mozaika ženských osudů. Bylo zřejmé, že v této hře jde více než o příběh samotný o expresi jako takovou. Sama emoce a její podoba zde vlastně nese příběh. Na Trójankách jsem nyní zkoumal možné podoby exprese na divadle, jejíž tvar a možnosti mě vždycky zajímaly. Od jednotlivých osudů hrdinek-královen jsem pak přešel k nadšení z chóru a jeho klíčové roli v této tragédii. K tomu se přidružilo okouzlení nad jazykem a strukturou, čistotou a krystaličností. V současné době jsem dozrál k naprostému obdivu geniální kombinace ryzí krásy a hluboké tragiky.“ Režisér před premiérou také prozradil, co je pro něj ústředním tématem hry: „Je to téma vyrovnání se s tragickým, řekněme nespravedlivým osudem, který přichází bez našeho přičinění, bez viny a my jsme nuceni se k takovému slepému osudu postavit – to je právě to zásadní, co vedle tématu války a násilí Trójanky přinášejí. Sledujeme proces přijetí osudu, ať je jakýkoli, a toto „přijetí“ nás snad až rituálně přivádí ke katarzi a snad i ke zdokonalení.“ Před první premiérou se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy obrazů Blanky Bohdanové, která svou hereckou kariéru zahájila právě na prknech Východočeského divadla, kde byla v letech 1951 – 1957 ve svém prvním angažmá.

Pardubické divadlo v  sobotu 10. prosince uvede premiéru Eurípidovy tragédie Trójanky. V režii Pavla Ondrucha se v hlavní roli představí herečka Zdena Bittlová. Novinářům to dnes řekl ředitel Východočeského divadla v Pardubicích Petr Dohnal.

"Diváci se po delším čase ve Východočeském divadle dočkají antické tragédie. Dnes jsem navštívil jednu z posledních zkoušek a jsem zvědavý, jak se hra bude líbit divákům," řekl Dohnal. Druhá premiéra antické hry bude následovat v  neděli 11. prosince, také od 19:00. Hlavními hrdinkami hry jsou všechny trójské ženy zajaté po trójské válce, a to v čele s královnou Hekabé, kterou ztvární Bittlová.

Režisér Ondruch doufá v to, že diváky zaujme zejména mluveným českým jazykem nebo pohybem. Ten má na starosti choreografka Patricie Poráková. V tragédii se představí i studenti konzervatoří, a to Konzervatoře Pardubice i Vyšší odborné školy herecké v Praze. Divadelní hru bude doprovázet sedmičlenný živý hudební doprovod. Při příležitosti premiéry se v sobotu od 18:30 ve foyer koná vernisáž obrazů herečky, malířky a výtvarnice Blanky Bohdanové.

Druhá premiéra 102. divadelní sezóny Východočeského divadla Pardubice nesoucí podtitul „Pardubice, co znamenají svět“ podpoří divadelní sbírku na schody ke zvonům ve zvonici vedle kostela sv. Bartoloměje, kterou přibližuje ředitel divadla Petr Dohnal: „Před čtyřmi lety byly díky zdejší diecézi a biskupu Josefu Kajnekovi umístěny k původnímu zvonu ve zvonici sv. Bartoloměje dva zvony nové – Vilém z Pernštejna a Arnošt z Pardubic.

Jejich slavnostního vysvěcení se tehdy zúčastnily stovky lidí, kteří měli jedinečnou možnost vidět je z bezprostřední blízkosti. Bohužel však poprvé a naposledy. Tehdy nás napadlo iniciovat sbírku na schody k těmto zvonům, které jsou živou připomínkou neviditelného a bohužel stále se vytrácejícího duchovního světa, schodiště následně ve svých dílnách vyrobit a nádherné prostory zvonice, které by mohly sloužit pro galerijní činnost či jiné kulturní účely, a samozřejmě i instalované zvony zpřístupnit veřejnosti k prohlídkám.“

V souvislosti s touto sbírkou a k její popularizaci vznikla i nová adaptace známého románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži, kterou bude pardubické divadlo uvádět pod titulem Zvoník Matky Boží. Velký romantický příběh o různých podobách lásky zhlédnou první diváci v sobotu 15. října v Městském divadle. V režii Petra Novotného, jenž předlohu pod pseudonymem Petr Abraham pro pardubické jeviště dramatizoval, se představí Martin Mejzlík, Petra Tenorová, Miloslav Tichý, Josef Vrána, Pavel Novotný, Josef Pejchal, Kristina Jelínková a mnoho dalších. „Ve středu zájmu silného středověkého příběhu z konce 15. století stojí kněz Frollo, člověk, který směřuje k absolutnímu ideálu čistoty a pravdy, a proto se vší silou své osobnosti uzavírá před láskou k ženě. Ale láska ho stejně dostihne a rozmetá jeho duši na kusy. Frollo sloužil pravdě a Bohu, přesto se zamiluje do Esmeraldy, mladičké cikánské tanečnice. A zradí všechno, co mu bylo svaté. Esmeraldu však miluje také Quasimodo, znetvořený a hluchý zvoník, kterého okolí považuje za stvůru, obludu, démona…,“ nastiňuje výchozí témata připravované inscenace dramaturgyně Jana Uherová.

Motiv lásky zvoníka Quasimoda k Esmeraldě tedy není ústředním tématem inscenace, ta se zaměřuje na kněze Frolla a jeho zpověď Převozníkovi. Důvod osvětlil režisér a autor adaptace Petr Novotný: „Frollo je mi asi nejblíž. Je to už velmi moderní člověk, v něm se už rodí dvacáté století s jeho vášnivou touhou po poznání, s jeho bolestnými pochybnostmi a tragickými slabostmi. Způsobí sice Esmeraldinu smrt a já ho ani na vteřinu nechci nějak omlouvat, rád bych ale pochopil, co se děje v jeho zmučené duši, která mi tolik připomíná duše některých mých současníků.“ Před premiérou se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy krajin Jindřicha Hegra.

Petra Janečková se pomalu, ale jistě vrací na pardubická divadelní prkna, ze kterých před rokem odešla na mateřskou dovolenou. Už v minulé divadelní sezóně nastoupila zpět do Bláznivých nůžek a Černé komedie. Ve středu 28. září Petra Janečková znovu zazáří jako Líza Doolittleová v My Fair Lady – v oblíbeném muzikálu, který si na Petru Janečkovou počkal… Východočeského divadlo uvedlo premiéru slavného muzikálu Fredericka Loewa a Alana Jay Lernera 9. prosince 2006. Tehdy ještě hostující režisér Petr Novotný do hlavních rolí obsadil Petru Janečkovou, Jiřího Kalužného a ředitele divadla Petra Dohnala.

Na přípravě tohoto muzikálového evergreenu Východočeské divadlo spolupracovalo s Komorní filharmonií Pardubice v čele s dirigentem Leošem Svárovským. Premiéry a představení z abonentního cyklu filharmoniků se pak odehrály živě s orchestrem Komorní filharmonie Pardubice, následné reprízy s nahrávkou opět v provedení pardubických filharmoniků.

Tento rozezpívaný Pygmalion, který byl mimochodem označen za nejlepší muzikál minulého století, jsme naposledy uváděli 20. listopadu 2009, což byla jeho 60. repríza! Dramaturgyně My Fair Lady Jana Uherová před premiérou uvedla: „V současné době máme v divadle herečku, které je postava Elizy Doolittleové jako šitá na míru. Petra Janečková nejen výborně zpívá, ale hlavně má velký dar komediálního herectví. Proto by byl hřích toho nevyužít!“ A byl by také hřích, kdyby byla role Lízy po odchodu Petry Janečkové na mateřkou dovolenou přeobsazena či by se My Fair Lady „odderniérovala“, proto se příběh chudé pouliční květinářky, jejíž životní osudy se staly objektem sázky profesora Higginse a plukovníka Pickeringa, opět vrací do pardubického stánku Thálie!

Jubilejní stou sezónu Východočeského divadla zahájila 17. října 2009 premiéra Vančurovy Markéty Lazarové, ve čtvrtek 26. května 2011 se pardubické divadlo po 25 reprízách s tímto silným příběhem lásky Markéty Lazarové a Mikoláše Kozlíka rozloučí. Inscenaci režíroval Jiří Seydler, který Vančurovu předlohu i sám dramatizoval.

„Touha po zdramatizování Markéty Lazarové ve mně zrála asi čtyři až pět let. Markétu jsem samozřejmě znal už dřív jako téma, viděl jsem film, ale teprve před těmi několika lety jsem si knížku opravdu přečetl a byl jsem uchvácen její nejednoznačností, mnohovrstevnatostí jazykovou i myšlenkovou, která ale směřuje k jednotícímu tématu lásky,“ řekl před premiérou režisér Jiří Seydler a dodal: „V naší dramatizaci podtrhujeme téma střetu mužského a ženského světa, které najdeme už ve Vančurově předloze.

Žena je motto světa, chlap je žhavá, rychlá, pomíjející vteřina. Žena má díky potomstvu jsoucno a bytí v sobě, musí myslet na život a budoucnost svých dětí, chlap tohle nemusí. Pro nás jako inscenátory je hlavní téma lásky – drsné, kruté, ale přesto téma lásky. A ta je, jak známo, vztahem dvou a více lidí, většinou dvou pohlaví… Muže a ženy. Markéta je sice postavou titulní, ale o tom, kdo je opravdu hlavní postavou knížky a naší inscenace, se můžeme přít. Ale není to důležité. Důležité je, jak se láska zrodí, že vytryskne v té nejnepravděpodobnější situaci, v nejnevhodnějším čase, v nejnevlídnějších podmínkách, a že ji lidé najdou a dokážou udržet. A za obzorem lásky se rýsuje druhé téma, které zní: jak si udržet hrdost a svobodu. Láska, hrdost, svoboda, to jsou hodnoty Vančurova světa. Některé více mužské, jiné ženské. Ale všechny lidské. A i kdyby tyto hodnoty byly jediným tématem, které v inscenaci zazní, bylo by to nevyčerpatelné téma.“

Jako ve většině dramatizací Markéty Lazarové i v pardubické inscenaci zaujímá silné místo hudba, kterou zkomponoval dlouholetý spolupracovník režiséra Seydlera Jiří Šlupka Svěrák. Titulní roli hraje Petra Tenorová (v době premiéry to bylo ještě pohostinsky), dále diváci uvidí Radka Žáka, Josefa Vránu, Jiřího Kalužného, Zdeňka Rumpíka a další.

Pardubice se brzy stanou hlavním městem smíchu v České republice, Východočeské divadlo totiž pořádá již XI. ročník GRAND Festivalu smíchu. Od 14. do 21. března 2011 bude v Městském divadle k zhlédnutí 7 nejlepších komedií, které vznikly v Čechách a na Moravě během minulého roku. Dalších 12 výborných komediálních představení diváky čeká v doprovodném programu na Malé scéně ve dvoře a v Kulturním domě Hronovická.

Novinkou letošního ročníku je rozšíření festivalu o Prolog a Epilog, v rámci nichž se představí komedie, jež se nevešly do samotného festivalového týdne či nesplňovaly podmínky soutěže, ale jsou natolik kvalitní, že jsme o ně pardubické publikum nechtěli ochudit.

Pardubický festival je svým zaměřením zcela výjimečný a unikátní, protože se věnuje právě komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu ukazuje, že vytváření kvalitních komedií je výsostným uměleckým žánrem, který si zasluhuje pozornost a ocenění.

Kredit festivalu dodává záštita Ministerstva kultury ČR a pardubické primátorky MUDr. Štěpánky Fraňkové. GRAND Festival smíchu podporuje i Pardubický kraj, který ho zařadil do dokumentu Tvář Pardubického kraje jako významnou událost. Závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu již posedmé natočí Česká televize.

GRAND Festival smíchu má vedle Prologu a Epilogu opět dvě sekce – soutěžní a doprovodnou část. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady Východočeského divadla. V nesoutěžním programu se vedle klasických komedií prezentují také komediální představení divadla malých jevištních forem, amatérská divadla, netradiční projekty, pohádky atd.

Do soutěžního klání o titul Komedie roku 2010 se letos zapojí Městské divadlo Brno s hudební retro-komedií Škola základ života, českobudějovické Jihočeské divadlo s lekce erotickou komedií z divadelního prostředí Slepice, Městské divadlo Mladá Boleslav s muzikálem Dědeček automobil, královéhradecké Klicperovo divadlo s kabaretem s písněmi Noc oživlých mrtvol, Divadlo v Dlouhé Praha se dvěma aktovkami Dáváme děťátku klystýr! – „Kašlu na to!“, řekla Hortenzie, Městské divadlo Zlín s groteskou o výhře v loterii Ruské loto a samozřejmě domácí Východočeské divadlo s činoherní adaptací operety Netopýr uváděnou pod názvem Pomsta à la Netopýr.

Soutěžní komedie hodnotí festivalová porota, která bude v letošním ročníku zasedat ve složení: divadelní recenzentka Jana Paterová, šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář, proděkan DAMU Zdeněk A. Tichý a dramaturgyně redakce zábavy ČT Monika Nevolová. Porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků.

Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku 2010. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami i diváky.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Pardubice se brzy stanou hlavním městem smíchu v České republice, Východočeské divadlo totiž pořádá již XI. ročník GRAND Festivalu smíchu. Od 14. do 21. března 2011 bude v Městském divadle k zhlédnutí 7 nejlepších komedií, které vznikly v Čechách a na Moravě během minulého roku. Dalších 12 výborných komediálních představení diváky čeká v doprovodném programu na Malé scéně ve dvoře a v Kulturním domě Hronovická.

Novinkou letošního ročníku je rozšíření festivalu o Prolog a Epilog, v rámci nichž se představí komedie, jež se nevešly do samotného festivalového týdne či nesplňovaly podmínky soutěže, ale jsou natolik kvalitní, že jsme o ně pardubické publikum nechtěli ochudit.

Pardubický festival je svým zaměřením zcela výjimečný a unikátní, protože se věnuje právě komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu ukazuje, že vytváření kvalitních komedií je výsostným uměleckým žánrem, který si zasluhuje pozornost a ocenění.

Kredit festivalu dodává záštita Ministerstva kultury ČR a pardubické primátorky MUDr. Štěpánky Fraňkové. GRAND Festival smíchu podporuje i Pardubický kraj, který ho zařadil do dokumentu Tvář Pardubického kraje jako významnou událost. Závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu již posedmé natočí Česká televize.

GRAND Festival smíchu má vedle Prologu a Epilogu opět dvě sekce – soutěžní a doprovodnou část. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady Východočeského divadla. V nesoutěžním programu se vedle klasických komedií prezentují také komediální představení divadla malých jevištních forem, amatérská divadla, netradiční projekty, pohádky atd.

Do soutěžního klání o titul Komedie roku 2010 se letos zapojí Městské divadlo Brno s hudební retro-komedií Škola základ života, českobudějovické Jihočeské divadlo s lekce erotickou komedií z divadelního prostředí Slepice, Městské divadlo Mladá Boleslav s muzikálem Dědeček automobil, královéhradecké Klicperovo divadlo s kabaretem s písněmi Noc oživlých mrtvol, Divadlo v Dlouhé Praha se dvěma aktovkami Dáváme děťátku klystýr! – „Kašlu na to!“, řekla Hortenzie, Městské divadlo Zlín s groteskou o výhře v loterii Ruské loto a samozřejmě domácí Východočeské divadlo s činoherní adaptací operety Netopýr uváděnou pod názvem Pomsta à la Netopýr.

Soutěžní komedie hodnotí festivalová porota, která bude v letošním ročníku zasedat ve složení: divadelní recenzentka Jana Paterová, šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář, proděkan DAMU Zdeněk A. Tichý a dramaturgyně redakce zábavy ČT Monika Nevolová. Porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků.

Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku 2010. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami i diváky.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Pardubice se brzy stanou hlavním městem smíchu v České republice, Východočeské divadlo totiž pořádá již XI. ročník GRAND Festivalu smíchu. Od 14. do 21. března 2011 bude v Městském divadle k zhlédnutí 7 nejlepších komedií, které vznikly v Čechách a na Moravě během minulého roku. Dalších 12 výborných komediálních představení diváky čeká v doprovodném programu na Malé scéně ve dvoře a v Kulturním domě Hronovická.

Novinkou letošního ročníku je rozšíření festivalu o Prolog a Epilog, v rámci nichž se představí komedie, jež se nevešly do samotného festivalového týdne či nesplňovaly podmínky soutěže, ale jsou natolik kvalitní, že jsme o ně pardubické publikum nechtěli ochudit.

Pardubický festival je svým zaměřením zcela výjimečný a unikátní, protože se věnuje právě komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu ukazuje, že vytváření kvalitních komedií je výsostným uměleckým žánrem, který si zasluhuje pozornost a ocenění.

Kredit festivalu dodává záštita Ministerstva kultury ČR a pardubické primátorky MUDr. Štěpánky Fraňkové. GRAND Festival smíchu podporuje i Pardubický kraj, který ho zařadil do dokumentu Tvář Pardubického kraje jako významnou událost. Závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu již posedmé natočí Česká televize.

GRAND Festival smíchu má vedle Prologu a Epilogu opět dvě sekce – soutěžní a doprovodnou část. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady Východočeského divadla. V nesoutěžním programu se vedle klasických komedií prezentují také komediální představení divadla malých jevištních forem, amatérská divadla, netradiční projekty, pohádky atd.

Do soutěžního klání o titul Komedie roku 2010 se letos zapojí Městské divadlo Brno s hudební retro-komedií Škola základ života, českobudějovické Jihočeské divadlo s lekce erotickou komedií z divadelního prostředí Slepice, Městské divadlo Mladá Boleslav s muzikálem Dědeček automobil, královéhradecké Klicperovo divadlo s kabaretem s písněmi Noc oživlých mrtvol, Divadlo v Dlouhé Praha se dvěma aktovkami Dáváme děťátku klystýr! – „Kašlu na to!“, řekla Hortenzie, Městské divadlo Zlín s groteskou o výhře v loterii Ruské loto a samozřejmě domácí Východočeské divadlo s činoherní adaptací operety Netopýr uváděnou pod názvem Pomsta à la Netopýr.

Soutěžní komedie hodnotí festivalová porota, která bude v letošním ročníku zasedat ve složení: divadelní recenzentka Jana Paterová, šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář, proděkan DAMU Zdeněk A. Tichý a dramaturgyně redakce zábavy ČT Monika Nevolová. Porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků.

Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku 2010. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami i diváky.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Pardubice se brzy stanou hlavním městem smíchu v České republice, Východočeské divadlo totiž pořádá již XI. ročník GRAND Festivalu smíchu. Od 14. do 21. března 2011 bude v Městském divadle k zhlédnutí 7 nejlepších komedií, které vznikly v Čechách a na Moravě během minulého roku. Dalších 12 výborných komediálních představení diváky čeká v doprovodném programu na Malé scéně ve dvoře a v Kulturním domě Hronovická.

Novinkou letošního ročníku je rozšíření festivalu o Prolog a Epilog, v rámci nichž se představí komedie, jež se nevešly do samotného festivalového týdne či nesplňovaly podmínky soutěže, ale jsou natolik kvalitní, že jsme o ně pardubické publikum nechtěli ochudit.

Pardubický festival je svým zaměřením zcela výjimečný a unikátní, protože se věnuje právě komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu ukazuje, že vytváření kvalitních komedií je výsostným uměleckým žánrem, který si zasluhuje pozornost a ocenění.

Kredit festivalu dodává záštita Ministerstva kultury ČR a pardubické primátorky MUDr. Štěpánky Fraňkové. GRAND Festival smíchu podporuje i Pardubický kraj, který ho zařadil do dokumentu Tvář Pardubického kraje jako významnou událost. Závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu již posedmé natočí Česká televize.

GRAND Festival smíchu má vedle Prologu a Epilogu opět dvě sekce – soutěžní a doprovodnou část. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady Východočeského divadla. V nesoutěžním programu se vedle klasických komedií prezentují také komediální představení divadla malých jevištních forem, amatérská divadla, netradiční projekty, pohádky atd.

Do soutěžního klání o titul Komedie roku 2010 se letos zapojí Městské divadlo Brno s hudební retro-komedií Škola základ života, českobudějovické Jihočeské divadlo s lekce erotickou komedií z divadelního prostředí Slepice, Městské divadlo Mladá Boleslav s muzikálem Dědeček automobil, královéhradecké Klicperovo divadlo s kabaretem s písněmi Noc oživlých mrtvol, Divadlo v Dlouhé Praha se dvěma aktovkami Dáváme děťátku klystýr! – „Kašlu na to!“, řekla Hortenzie, Městské divadlo Zlín s groteskou o výhře v loterii Ruské loto a samozřejmě domácí Východočeské divadlo s činoherní adaptací operety Netopýr uváděnou pod názvem Pomsta à la Netopýr.

Soutěžní komedie hodnotí festivalová porota, která bude v letošním ročníku zasedat ve složení: divadelní recenzentka Jana Paterová, šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář, proděkan DAMU Zdeněk A. Tichý a dramaturgyně redakce zábavy ČT Monika Nevolová. Porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků.

Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku 2010. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami i diváky.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Pardubice se brzy stanou hlavním městem smíchu v České republice, Východočeské divadlo totiž pořádá již XI. ročník GRAND Festivalu smíchu. Od 14. do 21. března 2011 bude v Městském divadle k zhlédnutí 7 nejlepších komedií, které vznikly v Čechách a na Moravě během minulého roku. Dalších 12 výborných komediálních představení diváky čeká v doprovodném programu na Malé scéně ve dvoře a v Kulturním domě Hronovická.

Novinkou letošního ročníku je rozšíření festivalu o Prolog a Epilog, v rámci nichž se představí komedie, jež se nevešly do samotného festivalového týdne či nesplňovaly podmínky soutěže, ale jsou natolik kvalitní, že jsme o ně pardubické publikum nechtěli ochudit.

Pardubický festival je svým zaměřením zcela výjimečný a unikátní, protože se věnuje právě komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu ukazuje, že vytváření kvalitních komedií je výsostným uměleckým žánrem, který si zasluhuje pozornost a ocenění.

Kredit festivalu dodává záštita Ministerstva kultury ČR a pardubické primátorky MUDr. Štěpánky Fraňkové. GRAND Festival smíchu podporuje i Pardubický kraj, který ho zařadil do dokumentu Tvář Pardubického kraje jako významnou událost. Závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu již posedmé natočí Česká televize.

GRAND Festival smíchu má vedle Prologu a Epilogu opět dvě sekce – soutěžní a doprovodnou část. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady Východočeského divadla. V nesoutěžním programu se vedle klasických komedií prezentují také komediální představení divadla malých jevištních forem, amatérská divadla, netradiční projekty, pohádky atd.

Do soutěžního klání o titul Komedie roku 2010 se letos zapojí Městské divadlo Brno s hudební retro-komedií Škola základ života, českobudějovické Jihočeské divadlo s lekce erotickou komedií z divadelního prostředí Slepice, Městské divadlo Mladá Boleslav s muzikálem Dědeček automobil, královéhradecké Klicperovo divadlo s kabaretem s písněmi Noc oživlých mrtvol, Divadlo v Dlouhé Praha se dvěma aktovkami Dáváme děťátku klystýr! – „Kašlu na to!“, řekla Hortenzie, Městské divadlo Zlín s groteskou o výhře v loterii Ruské loto a samozřejmě domácí Východočeské divadlo s činoherní adaptací operety Netopýr uváděnou pod názvem Pomsta à la Netopýr.

Soutěžní komedie hodnotí festivalová porota, která bude v letošním ročníku zasedat ve složení: divadelní recenzentka Jana Paterová, šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář, proděkan DAMU Zdeněk A. Tichý a dramaturgyně redakce zábavy ČT Monika Nevolová. Porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků.

Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku 2010. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami i diváky.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Pardubice se brzy stanou hlavním městem smíchu v České republice, Východočeské divadlo totiž pořádá již XI. ročník GRAND Festivalu smíchu. Od 14. do 21. března 2011 bude v Městském divadle k zhlédnutí 7 nejlepších komedií, které vznikly v Čechách a na Moravě během minulého roku. Dalších 12 výborných komediálních představení diváky čeká v doprovodném programu na Malé scéně ve dvoře a v Kulturním domě Hronovická.

Novinkou letošního ročníku je rozšíření festivalu o Prolog a Epilog, v rámci nichž se představí komedie, jež se nevešly do samotného festivalového týdne či nesplňovaly podmínky soutěže, ale jsou natolik kvalitní, že jsme o ně pardubické publikum nechtěli ochudit.

Pardubický festival je svým zaměřením zcela výjimečný a unikátní, protože se věnuje právě komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu ukazuje, že vytváření kvalitních komedií je výsostným uměleckým žánrem, který si zasluhuje pozornost a ocenění.

Kredit festivalu dodává záštita Ministerstva kultury ČR a pardubické primátorky MUDr. Štěpánky Fraňkové. GRAND Festival smíchu podporuje i Pardubický kraj, který ho zařadil do dokumentu Tvář Pardubického kraje jako významnou událost. Závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu již posedmé natočí Česká televize.

GRAND Festival smíchu má vedle Prologu a Epilogu opět dvě sekce – soutěžní a doprovodnou část. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady Východočeského divadla. V nesoutěžním programu se vedle klasických komedií prezentují také komediální představení divadla malých jevištních forem, amatérská divadla, netradiční projekty, pohádky atd.

Do soutěžního klání o titul Komedie roku 2010 se letos zapojí Městské divadlo Brno s hudební retro-komedií Škola základ života, českobudějovické Jihočeské divadlo s lekce erotickou komedií z divadelního prostředí Slepice, Městské divadlo Mladá Boleslav s muzikálem Dědeček automobil, královéhradecké Klicperovo divadlo s kabaretem s písněmi Noc oživlých mrtvol, Divadlo v Dlouhé Praha se dvěma aktovkami Dáváme děťátku klystýr! – „Kašlu na to!“, řekla Hortenzie, Městské divadlo Zlín s groteskou o výhře v loterii Ruské loto a samozřejmě domácí Východočeské divadlo s činoherní adaptací operety Netopýr uváděnou pod názvem Pomsta à la Netopýr.

Soutěžní komedie hodnotí festivalová porota, která bude v letošním ročníku zasedat ve složení: divadelní recenzentka Jana Paterová, šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář, proděkan DAMU Zdeněk A. Tichý a dramaturgyně redakce zábavy ČT Monika Nevolová. Porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků.

Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku 2010. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami i diváky.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Pardubice se brzy stanou hlavním městem smíchu v České republice, Východočeské divadlo totiž pořádá již XI. ročník GRAND Festivalu smíchu. Od 14. do 21. března 2011 bude v Městském divadle k zhlédnutí 7 nejlepších komedií, které vznikly v Čechách a na Moravě během minulého roku. Dalších 12 výborných komediálních představení diváky čeká v doprovodném programu na Malé scéně ve dvoře a v Kulturním domě Hronovická.

Novinkou letošního ročníku je rozšíření festivalu o Prolog a Epilog, v rámci nichž se představí komedie, jež se nevešly do samotného festivalového týdne či nesplňovaly podmínky soutěže, ale jsou natolik kvalitní, že jsme o ně pardubické publikum nechtěli ochudit.

Pardubický festival je svým zaměřením zcela výjimečný a unikátní, protože se věnuje právě komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu ukazuje, že vytváření kvalitních komedií je výsostným uměleckým žánrem, který si zasluhuje pozornost a ocenění.

Kredit festivalu dodává záštita Ministerstva kultury ČR a pardubické primátorky MUDr. Štěpánky Fraňkové. GRAND Festival smíchu podporuje i Pardubický kraj, který ho zařadil do dokumentu Tvář Pardubického kraje jako významnou událost. Závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu již posedmé natočí Česká televize.

GRAND Festival smíchu má vedle Prologu a Epilogu opět dvě sekce – soutěžní a doprovodnou část. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady Východočeského divadla. V nesoutěžním programu se vedle klasických komedií prezentují také komediální představení divadla malých jevištních forem, amatérská divadla, netradiční projekty, pohádky atd.

Do soutěžního klání o titul Komedie roku 2010 se letos zapojí Městské divadlo Brno s hudební retro-komedií Škola základ života, českobudějovické Jihočeské divadlo s lekce erotickou komedií z divadelního prostředí Slepice, Městské divadlo Mladá Boleslav s muzikálem Dědeček automobil, královéhradecké Klicperovo divadlo s kabaretem s písněmi Noc oživlých mrtvol, Divadlo v Dlouhé Praha se dvěma aktovkami Dáváme děťátku klystýr! – „Kašlu na to!“, řekla Hortenzie, Městské divadlo Zlín s groteskou o výhře v loterii Ruské loto a samozřejmě domácí Východočeské divadlo s činoherní adaptací operety Netopýr uváděnou pod názvem Pomsta à la Netopýr.

Soutěžní komedie hodnotí festivalová porota, která bude v letošním ročníku zasedat ve složení: divadelní recenzentka Jana Paterová, šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář, proděkan DAMU Zdeněk A. Tichý a dramaturgyně redakce zábavy ČT Monika Nevolová. Porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků.

Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku 2010. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami i diváky.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Pardubice se brzy stanou hlavním městem smíchu v České republice, Východočeské divadlo totiž pořádá již XI. ročník GRAND Festivalu smíchu. Od 14. do 21. března 2011 bude v Městském divadle k zhlédnutí 7 nejlepších komedií, které vznikly v Čechách a na Moravě během minulého roku. Dalších 12 výborných komediálních představení diváky čeká v doprovodném programu na Malé scéně ve dvoře a v Kulturním domě Hronovická.

Novinkou letošního ročníku je rozšíření festivalu o Prolog a Epilog, v rámci nichž se představí komedie, jež se nevešly do samotného festivalového týdne či nesplňovaly podmínky soutěže, ale jsou natolik kvalitní, že jsme o ně pardubické publikum nechtěli ochudit.

Pardubický festival je svým zaměřením zcela výjimečný a unikátní, protože se věnuje právě komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu ukazuje, že vytváření kvalitních komedií je výsostným uměleckým žánrem, který si zasluhuje pozornost a ocenění.

Kredit festivalu dodává záštita Ministerstva kultury ČR a pardubické primátorky MUDr. Štěpánky Fraňkové. GRAND Festival smíchu podporuje i Pardubický kraj, který ho zařadil do dokumentu Tvář Pardubického kraje jako významnou událost. Závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu již posedmé natočí Česká televize.

GRAND Festival smíchu má vedle Prologu a Epilogu opět dvě sekce – soutěžní a doprovodnou část. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady Východočeského divadla. V nesoutěžním programu se vedle klasických komedií prezentují také komediální představení divadla malých jevištních forem, amatérská divadla, netradiční projekty, pohádky atd.

Do soutěžního klání o titul Komedie roku 2010 se letos zapojí Městské divadlo Brno s hudební retro-komedií Škola základ života, českobudějovické Jihočeské divadlo s lekce erotickou komedií z divadelního prostředí Slepice, Městské divadlo Mladá Boleslav s muzikálem Dědeček automobil, královéhradecké Klicperovo divadlo s kabaretem s písněmi Noc oživlých mrtvol, Divadlo v Dlouhé Praha se dvěma aktovkami Dáváme děťátku klystýr! – „Kašlu na to!“, řekla Hortenzie, Městské divadlo Zlín s groteskou o výhře v loterii Ruské loto a samozřejmě domácí Východočeské divadlo s činoherní adaptací operety Netopýr uváděnou pod názvem Pomsta à la Netopýr.

Soutěžní komedie hodnotí festivalová porota, která bude v letošním ročníku zasedat ve složení: divadelní recenzentka Jana Paterová, šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář, proděkan DAMU Zdeněk A. Tichý a dramaturgyně redakce zábavy ČT Monika Nevolová. Porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků.

Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku 2010. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami i diváky.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

V úterý 26. října se na Malé scéně ve dvoře Východočeského divadla Pardubice po 26 reprízách uskuteční derniéra minimuzikálu Janík, hojahoj, zbojník! autorské dvojice Jiří Seydler – Jiří Šlupka Svěrák. Inscenace měla premiéru 17. ledna 2009 a původně se hrála na příležitostné scéně ve foyer, stejně jako předchozí projekt podobného charakteru a stejných tvůrců Mississippi Blues Ben.

Hlavní náplní zbojnické hříčky je „populárně naučná přednáška“ tří obětavých badatelů „alternativní Akademie hudebních věd“ Kristiny Jelínkové, Jiřího Kalužného a Jiřího Šlupky Svěráka, doprovázená názorným předváděním jejich dobytých poznatků a samozřejmě i temperamentními lidovými písněmi. Slovy jednoho z badatelů jde o „poctu lidové hudbě“.

S našimi akademiky se však nerozloučíme nadlouho, protože si již dnes pečlivě připravují další exkurz do světa hudebních dějin, tentokrát do dob vzniku rock'n'rollu! Výsledek svého bádání představí v inscenaci Benny Rock´n´Roll Star, jejíž premiéra se bude konat 12. února rovněž na Malé scéně ve dvoře a opět v režii Jiřího Seydlera.

Zdroj: smetana@vcd.cz

V cyklu scénických čtení současné dramatiky Malé inscenace na Malé scéně Východočeského divadla pokračujeme hned v úvodu nového roku, tentokrát ve středu 12. ledna 2011 od 19.00 hodin. Po švédském (Mankellovy Antilopy) a německém (Schimmelpfennigův Zlatý drak) dramatu přichází na řadu ukázka americké dramatiky – Desdemona. Hra o šátku. Autorku této hry, Paulu Vogel (*1951, tedy letos jubilující), snad nemusíme dlouho představovat – nyní pro vás totiž neobjevujeme nové jméno, se kterým jste se v Pardubicích ještě nesetkali, nýbrž právě naopak navazujeme na přítomnost autorčiny hry Nejstarší řemeslo v repertoáru našeho divadla. Chceme vás tak blíže seznámit s tvorbou této svébytné a dnes velmi renomované autorky. A ačkoli se jedná o hru americkou, její inspirace je ryze evropská – hra Williama Shakespeara Othello. Vogelová děj hry výrazně redukuje, ale mnoho postav, faktů a alespoň zlomků situací Shakespearovy hry si ponechává, osudný šátek dokonce vetkla do názvu hry. Co však rozhodně neponechává, je její vyznění. U Shakespeara je hlavní postavou muž – Othello, u Vogelové žena – Desdemona, navíc se na scéně objeví pouze tři ženské postavy, které dohromady představují základní rysy ženských povah a tužeb, o mužích se jen hovoří. Vogelová nás vpouští do intimity ženské ložnice, kde vše nazíráme z pohledu Desdemony. Ta však v této variaci není ikonou věrnosti, která je uškrcena z neoprávněné žárlivosti, ale ženou, která objevuje jiné světy a jiné muže…

Přestože Desdemona. Hra o šátku patří k autorčině rané tvorbě (pochází z roku 1979), v českém divadle nebyla dosud uvedena. I proto jsme ji zařadili do našeho cyklu scénických čtení, ve kterém ji uvedeme v překladu Andy Jochman a v režii Pavla Ondrucha, tři ženské postavy ztvární Martina Sikorová, Jindra Janoušková a Petra Tenorová. Přijďte tedy zjistit, jak lze nakládat s klasickou divadelní figurou v moderní dramatice 20. století!

Režiséru Pavlu Ondruchovi jsem před zkoušením položil několik otázek:

Pavle, jaký máš vztah k postavě Desdemony? Je pro tebe čistá jako lilie, jak ji známe od Shakespeara, nebo tě zajímá více varianta převrácená od Pauly Vogel, smilnící Desdemona?

Nelze říct, že by mne více zajímala jedna nebo druhá verze, zvlášť když tak úzce jedna z druhé vychází. Více než odpověď mne zajímá samotná otázka, kterou Paula Vogelová ve své hře předestírá – protiklad těchto extrémů, a tedy pojetí ženskosti v současné společnosti. Vogelová staví svou Desdemonu jako záměrně vyhrocený kontrast k Shakespearově verzi, aby tak upozornila na stále existující usurpující maskulinní vzorce v našem myšlení. Ptá se, proč by měla být žena chápána a pojímána mužským prizmatem, tj. výrazně maskulinní křesťanskou morálkou, kdy žena může být pouze děvkou nebo andělem. Tato pochybná dialektika činí z ženy pouze objekt mužských představ a ubírá jí tak právo na plnohodnotnou samostatnou existenci. Proto můj vztah k Desdemoně není – a ani nechce být – determinován nějakou konvencí či snahou klasifikovat ji jako dobrou nebo špatnou postavu; chápu ji prostě jako komplexní plnokrevnou lidskou bytost, která vybočuje ze středověkého, a dnes již z velké části zastaralého, dualismu dobra a zla.

Čím tě divadelní hra Desdemona. Hra o šátku oslovila? V čem spatřuješ její hlavní témata a souvislosti se současnou společností?

Fascinuje mne, jak Vogelová na mužský příběh nahlíží jako žena, jak ho ironizuje, rozšiřuje a obohacuje o specifický humor a senzitivní náhled na svět. A přitom je to komedie tak trochu parodující i objekt svého zájmu – ženu. Autorka nepředkládá ortodoxní feminismus, ten se jí evidentně příčí, naopak: nebojí se ženě vysmát, nebojí se ukázat její rub i líc, neidealizuje, ve svém náhledu je krutá, avšak tím více upřímná a především lidská. Do středu pozornosti se dostává téma osobnostní duchovní svobody. A co může být aktuálnějšího než snaha definovat svou svobodu a naleznout individuální fungující samostatnost bez daně osamění? Navíc kromě toho, že Vogelové hra vtipně a poučeně přispívá k genderové problematice, nabízí také velké herecké příležitosti. Zajímavé situace a propracované postavy jsou zde přímo hereckými žněmi, což je nezbytný předpoklad k tomu, aby mne hra zaujala.

Budeš režírovat tři herečky, nebojíš se této ženské přesily?

Naopak, těším se na ni. Jednak proto, že v současné době připravuji Čapkovu Bílou nemoc, kde v centru pozornosti stojí samí muži, a jednak proto, že žena na jevišti je pro mne fenomén, kterého se nikdy nemohu dost nabažit. Ženské postavy často nabízejí mnohem větší prostor k výrazové hře, nebojí se ukazovat emoce, propadat neskrývaným vášním, mají schopnost imprese apod. Jejich emocionální potenciál mi přijde neuvěřitelně divadelní. Také chci, aby tato hra byla splacením dluhu herečkám, které se právem mohou cítit Shakespearem dotčené, neboť on jim v porovnání s mužským osazenstvem příliš mnoho příležitostí nenabízí.

Máš čerstvou zkušenost ze scénického čtení groteskní komedie Thomase Bauma Těžkej nářez, které jsi připravil pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích – hrálo se nikoli v divadle, ale v netradičním prostoru Fight Clubu. Je pro tebe mimodivadelní prostor lákavý, nebo dáváš raději přednost klasickému divadelnímu prostoru, ať již velkému či komornímu sálu? Jak se těšíš na pardubickou Malou scénu ve dvoře?

Upřímně řečeno: mimodivadelní prostory mne jako režiséra příliš nepřitahují. Ve své tvorbě tíhnu k velkému hereckému gestu, stylizovanému básnickému jazyku, výraznému příběhu a scénickému obrazu – tedy ke všemu, co nutně vyžaduje jeviště. V tomto smyslu jsem jistě klasický typ režiséra, který divadlo vnímá v tradiční nesmrtelné struktuře, kdy diváci jsou v hledišti a odděleni sledují herce a celkový scénický obraz na jevišti. Mám rád divadlo, které je divadlem, onu magii divadelního „černého světla“. A ač v souvislosti se svou posedlostí velkou činohrou sním o velkých kukátkových scénách, mám také velkou slabost pro komorní divadelní prostory. Tam totiž mohu naplno aplikovat svou vášeň pro herectví. I proto se těším do Pardubic na Malou scénu – kombinace příjemného komorního prostoru, zábavného textu a výjimečného místního souboru je přímo uhrančivě přitažlivá.

Zdeněk Janál, dramaturg VČD

Zdroj: smetana@vcd.cz

Ve středu 12. ledna se v Městském divadle Východočeského divadla uskuteční večerní derniéra Shakespearovy tragédie Hamlet. S princem dánským se však pardubické divadlo definitivně neloučí, herce čeká ještě několik posledních repríz, ale už jen dopoledne pro studentské publikum.

Inscenace v režii Jiřího Seydlera měla premiéru 6. prosince 2008 a prozatím dosáhla 30 repríz. V titulní roli se objevuje Josef Pejchal, Ofelii ztvárňuje dnes již hostující Máša Málková, Královnu Romana Chvalová a Krále Jan Hyhlík. K inscenování režisér zvolil překlad Jiřího Joska, který se pod pardubické zpracování nejhranější hry na světě podepsal i jako dramaturg.

„Text, ke kterému jsme sáhli, je tzv. první kvarto, první vydání hry, které vyšlo v roce 1603 bez autorova vědomí a zaznamenává zřejmě prvotní scénickou podobu hry předváděné snad pro vybrané univerzitní publikum. Shakespeare pak na své hře dále pracoval a výrazně ji rozšířil, takže už o rok později vyšlo druhé kvartové vydání, které je téměř dvakrát delší než to první, a text se pak i nadále proměňoval. Oproti propracovanější, tajemnější a jistě literárnější druhé verzi má tento „krátký“ Hamlet jistou výhodu v tom, že je to text divadelně autentický. Na rozdíl od standardní verze, v níž je Hamlet už třicátník, zde je Hamlet dvacetiletý mladík, zatímco ve „velkém“ Hamletovi jsou postavy hry psychologicky hluboké a nejednoznačné, zde jsou vykresleny jednoznačněji a mají blíže od slov k činům. Zkrátka řečeno, tento Hamlet je tak trochu „akční“ verzí známého příběhu, což nabízí i nové inscenační možnosti,“ popisuje text Jiří Josek.

Pardubická inscenace prvního kvarta, neboli „krátkého“ Hamleta, je v Čechách naprosto ojedinělá. Běžně realizované znění „dnešního“ Hamleta totiž bývá jakýmsi kompilátem ze tří dochovaných verzí původního alžbětinského textu.

„Naše hra má rozhodně nevšední, jiné pojetí, než na jaké je publikum zvyklé nebo jaké se dá očekávat. Myslím si, že koncepce Jirky Seydlera je poměrně odvážná, provokativní, ale i přesto Hamlet zůstává pravdivým, uvěřitelným člověkem se současnými starostmi a radostmi. Má pochybnosti, váhá, ale domnívám se, že nejpodstatnější je jeho hledání sebe sama,“ říká představitel titulní role Josef Pejchal.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Poslední premiéru roku 2010 uvede Východočeské divadlo Pardubice už tento víkend 18. a 19. prosince a bude jí slavný americký muzikál Muž z kraje La Mancha v režii Petra Novotného. V hlavních rolích diváci uvidí Ladislava Špinera jako Cervantese a Dona Quijota, Jiřího Kalužného jako Sluhu a Sancha a temperamentní Aldonzu ztvární Kristina Jelínková.

„Muž z kraje La Mancha je mistrně vystavěný muzikál, který zobrazuje hrdinu, jehož donquijotská snaha po nápravě světa a snění nemůže být dnešnímu divákovi cizí,“ říká dramaturgyně Jana Uherová a dodává: „Děj muzikálu, v němž se mísí realita a fikce, začíná uvržením španělského básníka, dramatika a spisovatele Migeula de Cervantese Saavedry do vězení, kde čeká na inkviziční soud. Nemá s sebou nic, čím by uplatil vězně a dozorčí, má jenom nevydaný román, stohy papíru s příběhem rytíře Dona Quijota. A protože je divadelník tělem i duší, nezbývá mu než zachránit si život zinscenováním tohoto příběhu ve vězení. Cervantes předstupuje před nejhorší možné publikum – nepřátelsky naladěnou sebranku zlodějů, vrahů a prostitutek – a staví je do rolí svých románových postav.“

Muzikál Muž z kraje La Mancha (Man of La Mancha), který líčí příběh o rytíři Donu Quijotovi z trochu jiného pohledu, měl světovou premiéru v roce 1965 v New Yorku, kde se hrál nepřetržitě pět let. Vznikl podle televizní hry Dala Wassermana Já, Don Quijote. Wasserman později hru přepracoval do divadelní muzikálové podoby, hudbu k jeho libretu napsal Mitch Leigh a písně otextoval Joe Darion. Muzikál získal mnoho prestižních cen, včetně ceny Tony za nejlepší muzikál.

„Muž z kraje La Mancha má i v Čechách velkou inscenační tradici, v posledních patnácti letech se hrál v osmi divadlech, kromě jedné výjimky vždy v činoherních souborech. Tento muzikál je totiž výsostně herecký, nabízí krásné příležitosti činoherním hercům. To však neznamená, že na ně neklade vysoké nároky na pěveckou dovednost, právě naopak. Když budou diváci odcházet z divadla, v hlavách jim jistě uvíznou dvě tři melodie, na které nezapomenou,“ tvrdí Jana Uherová.

Východočeské divadlo uvádí Muže z kraje La Mancha v překladu Iva T. Havlů, scénu vytvořil scénograf Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc a o choreografii se postaral Vlastimil Červ.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Ve středu 29. prosince se v Městském divadle rozloučíme s hudební baladou Cikáni jdou do nebe, kterou v roce 2008 do prostoru rondelu Kunětické hory nazkoušel hostující režisér Marián Pecko. Hudebního nastudování se chopili renomovaná interpretka romské hudby Ida Kelarova a Desiderius Dužda. Emotivní „Cikáni“ se okamžitě po premiéře stali diváckým hitem a v roce 2009 i nejoblíbenější a nejnavštěvovanější inscenací roku!

Každou inscenaci však dříve či později čeká derniéra, proto, pokud máte rádi velké výpravné muzikály, nepropásněte možnost nechat se naposledy dojmout i pobavit vášnivým příběhem lásky krásné Rady a zloděje koní Zobara, který opouští Městské divadlo. „Cikáni“ však neodejdou do nebe navždy, v létě vás ještě pozveme do míst, kde jejich pouť začala – do magického prostoru hradu Kunětická hora, v němž uvedeme několik už opravdu posledních repríz.

Radek Smetana

PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Po uvedení hry Antilopy švédského dramatika Henninga Mankella bude cyklus scénických čtení Malé inscenace na Malé scéně vzápětí pokračovat! Na další setkání se současnou dramatikou se můžete těšit již toto pondělí 15. listopadu. Uvedeme jednu z nejzajímavějších her dneška – Zlatého draka Rolanda Schimmelpfenniga. Půjde o první české uvedení čerstvého překladu, jehož autorem je dramaturg a překladatel Petr Štědroň.

Schimmelpfennig (nar. 1967) patří již delší dobu k nejpopulárnějším německým, respektive evropským, autorům. Je tak dnes samozřejmě i jedním z nejhranějších. Jeho cesta na zasloužený vrchol byla ale postupná. Po maturitě začínal jako novinář v Istanbulu, následně vystudoval divadelní režii v Mnichově. Ihned po studiu nastoupil do mnichovské Kammerspiele. Jako dramaturg pak pracoval v Berlíně na významných a progresivních scénách, jako jsou Schaubühne am Lehniner Platz nebo Volksbühne. Svou první divadelní hru napsal v roce 1993 a od roku 1996 je již dramatikem „na volné noze“. Patří k natolik žádaným autorům, že dnes píše především na zakázky, a to hned těch nejprestižnějších divadelních domů. Jednu sezónu byl také rezidenčním autorem v Deutsches Schauspielhaus v Hamburku. Za svou tvorbu získal řadu významných ocenění, z nichž jmenujme především dvě Nestroyovy ceny a to nejčerstvější – Mülheimer Dramatikerpreis pro nejlepší německou hru roku, a to právě za Zlatého draka. Toho Schimmelpfennig i sám režíroval ve vídeňském Burgtheateru – inscenace se setkala s nebývalým úspěchem a byla pozvána na festival Berliner Theatertreffen 2010, mezi nejlepší německojazyčné inscenace sezóny.

Schimmelpfennig zdárně pronikl i na česká jeviště. S úspěchem byly uvedeny například jeho hry Žena z dřívějška, Předtím/Potom, Push Up 1-3, Říše zvířat či nejnověji Calypso. Národní divadlo před lety uvádělo jeho Arabskou noc.

A čím Zlatý drak vzbudil v divadelním světě takový zájem? Je originálním pohledem nejen na problematiku asijských imigrantů. Odehrává se v čínsko-vietnamsko-thajské restauraci Zlatý drak a v jejím okolí. Mezi syčícími sporáky je mladému Číňanovi vytržen hasákem zub, načež Číňan vykrvácí. Zub se pak vydá na svoji dalekou pouť: nejprve nedopatřením do thajské polévky, poté do úst letušky až nakonec do řeky, po které pluje zpět domů také tělo mrtvého Číňana zabalené v koberci se zlatým drakem. Schimmelpfennig pozoruje vztahy uvnitř i vně restaurace z různých perspektiv. Každé vyprávění má jiné vyznění a atmosféru, muže hrají ženy, ženy muži, mladé hrají staří a naopak, každý herec hraje více postav. Výsledek je působivý, poetický, ale i brutální a plný metafor a hádanek. Jsem si jist, že se má pardubické publikum na co těšit!

Při netradiční herecké práci uvidíte Lídu Vláškovou, Petru Tenorovou, Jana Musila, Alexandra Postlera a Martina Mejzlíka. Režijně se scénického čtení Zlatého draka zhostí mladá režisérka Hana Mikolášková.

Zdeněk Janál, lektor dramaturgie

Zdroj: smetana@vcd.cz

V úterý 26. října se na Malé scéně ve dvoře Východočeského divadla Pardubice po 26 reprízách uskuteční derniéra minimuzikálu Janík, hojahoj, zbojník! autorské dvojice Jiří Seydler – Jiří Šlupka Svěrák. Inscenace měla premiéru 17. ledna 2009 a původně se hrála na příležitostné scéně ve foyer, stejně jako předchozí projekt podobného charakteru a stejných tvůrců Mississippi Blues Ben.

Hlavní náplní zbojnické hříčky je „populárně naučná přednáška“ tří obětavých badatelů „alternativní Akademie hudebních věd“ Kristiny Jelínkové, Jiřího Kalužného a Jiřího Šlupky Svěráka, doprovázená názorným předváděním jejich dobytých poznatků a samozřejmě i temperamentními lidovými písněmi. Slovy jednoho z badatelů jde o „poctu lidové hudbě“.

S našimi akademiky se však nerozloučíme nadlouho, protože si již dnes pečlivě připravují další exkurz do světa hudebních dějin, tentokrát do dob vzniku rock'n'rollu! Výsledek svého bádání představí v inscenaci Benny Rock´n´Roll Star, jejíž premiéra se bude konat 12. února rovněž na Malé scéně ve dvoře a opět v režii Jiřího Seydlera.

Zdroj: smetana@vcd.cz

První premiérou 101. sezóny Východočeského divadla Pardubice bude Čechovův Višňový sad v režii Petra Novotného a v překladu Leoše Suchařípy. Hlavní role ztvární Jindra Janoušková, Kristina Jelínková, Petra Tenorová a Jiří Kalužný.

„Za posledních 30 let se nenašla snad ani jedna sezóna, ve které se na scénách českých a moravských divadel Višňový sad nehrál. To svědčí o mimořádné popularitě tohoto textu, a to je také jednou z odpovědí, proč se jím nyní zabýváme i v našem divadle,“ říká dramaturgyně Jana Uherová a dodává: „Vracíme se k němu po 23 letech. Ve Východočeském divadle diváci naposledy tleskali Michaele Lohniské jako Ljubov Raněvské v režii Jana Vostrého v roce 1987. Mimochodem, v této inscenaci hrála Jindra Janoušková, dnešní Raněvská, postavu služky Duňaši.“

Základním rysem všech Čechovových her je nedějovost. Místo dramatických situací se divákům předvádí atmosféra společnosti. Pokud ve hře dojde k nějakým zvratům či konfliktům, odehrávají se zpravidla za scénou. Přesto se v jeho hrách, které důsledně nazýval komediemi, odehrávají dramata, nejčastěji v duších jeho hlavních hrdinů. Višňový sad je v nedějovosti, dokonce nečinnosti, přímo krystalický. „Nejenom že se v něm nikdo nestřílí, ve všech Čechovových hrách někdo páchá sebevraždu nebo se přinejmenším o to pokouší, celá hra je prostoupena čekáním. Na statkářku Raněvskou, která se s dcerou vrací z Paříže, na výsledek dražby panství, na příjezd a odjezd vlaku. Ve vedlejších dějových liniích je rozehrána řada milostných poměrů, které ovšem nenajdou naplnění. Fakt, že se višňový sad musí prodat v dražbě, však nakonec není katastrofou, všechny aktéry osvobodí a donutí začít žít nový život. A to přece jenom skýtá velkou naději,“ upřesňuje Jana Uherová.

Jindra Janoušková se během krátké doby už podruhé setkává s Čechovem jako autorem – v Rackovi hrála Arkadinovou, ve Višňovém sadu bude Raněvskou, ani jedna postava jí však není blízká: „Avšak právě proto jsou pro mě zajímavé. Jsou to krásné role a úžasné příležitosti. Arkadina v Rackovi, to je strašný sobec, mnohem větší než Raněvská. Jak je možné, že Čechov psal takové baby? Zahleděné samy do sebe, do své krásy, svého postavení ve společnosti. Nejsou mi blízké, ale jako herečka se musím s nimi poprat, a to je velká výzva. Je to velký dar, že mě potkaly takové velké herecké příležitosti.“

Zdroj: smetana@vcd.cz

Významnou novinkou Východočeského divadla bude v letošní sezóně cyklus scénických čtení „malých inscenací“ – Malé inscenace na Malé scéně, v jehož rámci představíme několik pozoruhodných textů současné dramatiky. Chceme tak rozšířit divácké povědomí o pestrosti aktuálních tendencí v divadelním světě. Zároveň chceme nabídnout stále oblíbenější divadelní formu scénického čtení, která se v divadlech po celém světě objevuje čím dál častěji a získává si stále více příznivců, a to jak ze strany autorů a tvůrců, tak diváků. Herci zpravidla nesedí při čtení jen u stolu, ale po několika zkouškách naznačí také režijní řešení situací, hrají s texty v prostoru. Jedná se tedy o velmi živou scénickou formu, která se někdy také nazývá „scénická skica“ – my jsme se rozhodli pro označení „malá inscenace“, neboť většinu rysů standardní inscenace bude mít (náznak scény, hudební složka a podobně).

Dramaturgický výběr je zaměřen především na exkluzivní žhavé novinky, které dosud v českých divadlech nebyly uvedeny, a na hry, které patří k tomu nejlepšímu z posledních let a pozornému pardubickému publiku by neměly uniknout. Směřuje také k tématu letošní sezóny Temperamenty a bude i jinak navazovat na náš stávající repertoár.

Na úvod (11. října) jsme zařadili hru švédského dramatika Henninga Mankella Antilopy, která nás zavede do izolovaného domu uprostřed afrických plání, kde se manželský pár chystá po mnoha letech odjet zpět do Švédska. Manželé trpí paranoickým strachem ze všudypřítomných černochů, kteří ve hře hrají zásadní úlohu, ačkoli na scéně se sami neobjeví. Odhodlaný bojovník za lidská práva Mankell strávil v Africe mnoho let a je odborníkem právě na problematiku rozvojové pomoci. Čeští čtenáři mohou znát jeho detektivní romány o detektivu Kurtu Wallanderovi (Vrah bez tváře, Mrtví ve člunu, Číňan a další). Antilopy jsou však zatím jedinou jeho divadelní hrou, která byla do češtiny přeložena. Úspěšně se kromě Švédska hrála například v Německu, Francii či Portugalsku.

Východočeské divadlo chce dát také příležitost mladým nastupujícím režisérům, kteří se právě při práci na scénických čteních budou moci seznámit se souborem našeho divadla. Cyklus zahájí režisér a kmenový člen brněnského Buranteatru Jiří Hájek, manželský pár ztvární Dagmar a Pavel Novotní, roli příchozího Lundina Josef Pejchal.

Zdeněk Janál, dramaturg VČD

Zdroj: smetana@vcd.cz

V sobotu 22. května se na Jevištní zkušebně Východočeského divadla uskuteční další premiéra, tentokrát se v novém komorním prostoru „zabydlí“ Gogolovy Bláznovy zápisky Mariána Pecka v režii slovenského režiséra , který vytvořil i divadelní scénář. Hlavní roli outsidera Popriščina ztvární Martin Mejzlík.

Hrdina Bláznových zápisků je řadovým úředníčkem toužícím něco v životě dokázat. Na vrchol pyramidy skýtající štěstí však nikdy nedosáhne. Svět bohatých, krásných, úspěšných, v němž se pohybuje jeho vysněná žena, mu zůstává uzavřen…

„Příběh člověka, jenž chce zoufale patřit do společnosti, která ho přezírá, člověka, který si myslí na víc, než na co má, je dnes stejně živý, ne-li ještě živější než za autorova života. Kariéra a postavení znamená nejen úspěch u žen, ale v dnešní společnosti je takřka součástí mravního kodexu, který je třeba splnit. Naše společnost až despoticky vyžaduje úspěch, k neúspěšným je nemilosrdná. O tom všem uměl Gogol psát s obrovskou fantazií a především s ostrým vtipem,“ vysvětluje dramaturg Tomáš Syrovátka, proč vedení divadla sáhlo právě po tomto titulu, a dále upřesňuje: „O totéž usiluje i naše inscenace, ve které nebudou chybět písničky, humor a v níž se inscenační tým pokusí využít všechny přednosti variabilního studiového prostoru Jevištní zkušebny.“

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

smetana@vcd.cz

Úpravy a režie se ujal Petr Novotný, v hlavních rolích diváci uvidí Dagmar Novotnou, Jiřího Kalužného a Ladislava Špinera.

Proč divadlo změnilo název známého titulu, vysvětluje dramaturgyně Jana Uherová: „Režisér Petr Novotný uchopil Netopýra po svém. Sáhl po novém, moderním překladu Petra Štědroně a upravil ho pro potřeby našeho souboru, doslova ho „ušil hercům na míru“. Spousta zpěvných textů je převedena do činohry, dramatické situace jsou více rozehrány, zpěvní party upraveny do poloh, ve kterých je herci zazpívají. A přesto se krásná hudba Johanna Strausse neztratí, stane se jakousi třešinkou na dortu upečeném ze šťavnaté činohry a dobré komedie.“

Romantická sentimentální fraška s jemnou nostalgií přelomu století - tak by se dal nazvat žánr, ve kterém inscenujeme našeho Netopýra. Netopýr je nejen veselý příběh, jenž se odehrává s bujarým vtipem, rozverností a vášní, ale najdeme v něm také trochou ironie i melancholičnost. Vídeňský šarm, humor, působivá výprava a nesmrtelné melodie jedné z nejúspěšnějších operet všech dob, to jsou přednosti skvělého díla Johanna Strausse ml., které se zabydlelo na jevištích takřka celého světa.

Před sobotní premiérou se ve foyer koná vernisáž charitativní výstavy obrazů Táni Ludvíkové, výtěžek z prodeje obrazů bude věnován Hospicu Anežky České v Červeném Kostelci.

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

smetana@vcd.cz

Úpravy a režie se ujal Petr Novotný, v hlavních rolích diváci uvidí Dagmar Novotnou, Jiřího Kalužného a Ladislava Špinera.

Proč divadlo změnilo název známého titulu, vysvětluje dramaturgyně Jana Uherová: „Režisér Petr Novotný uchopil Netopýra po svém. Sáhl po novém, moderním překladu Petra Štědroně a upravil ho pro potřeby našeho souboru, doslova ho „ušil hercům na míru“. Spousta zpěvných textů je převedena do činohry, dramatické situace jsou více rozehrány, zpěvní party upraveny do poloh, ve kterých je herci zazpívají. A přesto se krásná hudba Johanna Strausse neztratí, stane se jakousi třešinkou na dortu upečeném ze šťavnaté činohry a dobré komedie.“

Romantická sentimentální fraška s jemnou nostalgií přelomu století - tak by se dal nazvat žánr, ve kterém inscenujeme našeho Netopýra. Netopýr je nejen veselý příběh, jenž se odehrává s bujarým vtipem, rozverností a vášní, ale najdeme v něm také trochou ironie i melancholičnost. Vídeňský šarm, humor, působivá výprava a nesmrtelné melodie jedné z nejúspěšnějších operet všech dob, to jsou přednosti skvělého díla Johanna Strausse ml., které se zabydlelo na jevištích takřka celého světa.

Před sobotní premiérou se ve foyer koná vernisáž charitativní výstavy obrazů Táni Ludvíkové, výtěžek z prodeje obrazů bude věnován Hospicu Anežky České v Červeném Kostelci.

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

smetana@vcd.cz

O víkendu 14. a 15. listopadu zde bude mít premiéru detektivní groteska Čistírna v překladu Michala Kotrouše a v režii hostující Hany Mikoláškové. Mladá režisérka v Pardubicích zkouší poprvé, své „poprvé“ bude mít i samotná komedie, neboť půjde o její první uvedení na českých jevištích.

„Autorská dvojice Wolfgang Spier - Pit Fischer pochází z Německa, ale napsali hru, jejíž humor je ryze anglický. Suchý, ostrý, groteskní, výrazně pointovaný, někdy černý, ale vždy s potřebnou mírou inteligence, důvtipu nebo nadhledu. Takový druh humoru má rád i náš inscenační tým, který po této hře nesáhl jako po tutovce z bulvárního žánru, ale jako po komedii, která vyžaduje herecké hledání, stylizaci a kreativitu,“ přibližuje hru dramaturg Tomáš Syrovátka a s úsměvem dodává: „Divákům můžeme slíbit kromě humoru i hudební překvapení, které ale zatím nebudeme prozrazovat.“

Proč při výběru hry padla volba právě na neznámou komedii Čistírna, vysvětluje režisérka Hana Mikolášková: „Hru Čistírna jsem si vybrala proto, že si vážím každého současného textu, který je nejen současný ve smyslu „odehrávající se v současnosti“, ale také řemeslně kvalitní, a aniž by se snažil světu objevit něco nového, přesto je původní, aktuální a nabízí hercům a režisérovi bohaté možnosti se tvůrčím způsobem „vyřádit“. Zvláště u komedií je velmi těžké přijít s něčím „novým“, protože zdánlivě všechno už tu bylo. Málokterý autor si uvědomuje, že není třeba soutěžit v novátorství, ale především v nečekaném propojení situací a charakterů, které se v příběhu setkávají. Je to pro mě velmi krásný pocit, když se dokážu zasmát už při prvním čtení, a to nejen proto, že jsou třeba vtipné dialogy, ale protože už jen to, jak je situace naznačená v textu, ve mně vyvolává konkrétní vidinu toho, co se na jevišti odehrává. Čistírna zachycuje v dobrém slova smyslu absurdní situace, v nichž se může teoreticky ocitnout každý z nás, a přitom nechce být ani bakalářskou historkou, ani anekdotou, ale kvalitní kriminální groteskou s rozuzlením, které můžeme očekávat, ale je nám podáno velmi překvapivými prostředky.“

Hlavními hrdiny komedie jsou dva zlodějíčci Peter a John (Jan Musil a Josef Pejchal), kteří se snaží otevřít trezor. Mají sice fikaný plán, jak se ke zlatému pokladu dostat ze sousední čistírny, ale hladký průběh akce narušují nežádoucí svědci (Ludmila Mecerodová, Lída Vlášková), krásná Evelyn (Martina Sikorová), spousta nečekaných komplikací a hlavně nešikovností, kopanců a bot. A taky poněkud všetečný policista (Alexandr Postler), který do všeho strká nos…

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

„Touha po zdramatizování Markéty Lazarové ve mně zrála asi čtyři až pět let. Markétu jsem samozřejmě znal už dřív jako téma, viděl jsem film, ale teprve před těmi několika lety jsem si knížku opravdu přečetl a byl jsem uchvácen její nejednoznačností, mnohovrstevnatostí jazykovou i myšlenkovou, která ale směřuje k jednotícímu tématu lásky," říká režisér Jiří Seydler a dodává: „V naší dramatizaci podtrhujeme téma střetu mužského a ženského světa, které najdeme už ve Vančurově předloze. Žena je motto světa, chlap je žhavá, rychlá, pomíjející vteřina. Žena má díky potomstvu jsoucno a bytí v sobě, musí myslet na život a budoucnost svých dětí, chlap tohle nemusí. Pro nás jako inscenátory je hlavní téma lásky - drsné, kruté, ale přesto téma lásky. A ta je, jak známo, vztahem dvou a více lidí, většinou dvou pohlaví... Muže a ženy. Markéta je sice postavou titulní, ale o tom, kdo je opravdu hlavní postavou knížky a naší inscenace, se můžeme přít. Ale není to důležité. Důležité je, jak se láska zrodí, že vytryskne v té nejnepravděpodobnější situaci, v nejnevhodnějším čase, v nejnevlídnějších podmínkách, a že ji lidé najdou a dokážou udržet. A za obzorem lásky se rýsuje druhé téma, které zní: jak si udržet hrdost a svobodu. Láska, hrdost, svoboda, to jsou hodnoty Vančurova světa. Některé více mužské, jiné ženské. Ale všechny lidské. A i kdyby tyto hodnoty byly jediným tématem, které v inscenaci zazní, bylo by to nevyčerpatelné téma."

Jako ve většině dramatizací Markéty Lazarové bude i v pardubické inscenaci zaujímat silné místo hudba, kterou zkomponoval dlouholetý spolupracovník režiséra Seydlera Jiří Šlupka Svěrák. „Muzikálem však naše inscenace určitě nebude. Zazní jen několik písní, které nebudou balastem, chci, aby zůstaly funkční. Hudba má tu přednost, že má schopnost zkratky. Může samozřejmě jen navozovat lyrický pocit, což by měla, ale hlavně může posouvat děj. Písničky v naší dramatizaci sdělují postoj figur, podporují dramatický charakter. Posouvají děj," upřesňuje Jiří Seydler.

V hlubokém příběhu o tom, že i uprostřed zla se rodí láska, titulní roli pohostinsky hraje Petra Tenorová, dále diváci uvidí Radka Žáka, Josefa Vránu, Jiřího Kalužného, Zdeňka Rumpíka a další.

Před první premiérou se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy akademického malíře, grafika a ilustrátora Františka Zálabského.

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

„Touha po zdramatizování Markéty Lazarové ve mně zrála asi čtyři až pět let. Markétu jsem samozřejmě znal už dřív jako téma, viděl jsem film, ale teprve před těmi několika lety jsem si knížku opravdu přečetl a byl jsem uchvácen její nejednoznačností, mnohovrstevnatostí jazykovou i myšlenkovou, která ale směřuje k jednotícímu tématu lásky," říká režisér Jiří Seydler a dodává: „V naší dramatizaci podtrhujeme téma střetu mužského a ženského světa, které najdeme už ve Vančurově předloze. Žena je motto světa, chlap je žhavá, rychlá, pomíjející vteřina. Žena má díky potomstvu jsoucno a bytí v sobě, musí myslet na život a budoucnost svých dětí, chlap tohle nemusí. Pro nás jako inscenátory je hlavní téma lásky - drsné, kruté, ale přesto téma lásky. A ta je, jak známo, vztahem dvou a více lidí, většinou dvou pohlaví... Muže a ženy. Markéta je sice postavou titulní, ale o tom, kdo je opravdu hlavní postavou knížky a naší inscenace, se můžeme přít. Ale není to důležité. Důležité je, jak se láska zrodí, že vytryskne v té nejnepravděpodobnější situaci, v nejnevhodnějším čase, v nejnevlídnějších podmínkách, a že ji lidé najdou a dokážou udržet. A za obzorem lásky se rýsuje druhé téma, které zní: jak si udržet hrdost a svobodu. Láska, hrdost, svoboda, to jsou hodnoty Vančurova světa. Některé více mužské, jiné ženské. Ale všechny lidské. A i kdyby tyto hodnoty byly jediným tématem, které v inscenaci zazní, bylo by to nevyčerpatelné téma."

Jako ve většině dramatizací Markéty Lazarové bude i v pardubické inscenaci zaujímat silné místo hudba, kterou zkomponoval dlouholetý spolupracovník režiséra Seydlera Jiří Šlupka Svěrák. „Muzikálem však naše inscenace určitě nebude. Zazní jen několik písní, které nebudou balastem, chci, aby zůstaly funkční. Hudba má tu přednost, že má schopnost zkratky. Může samozřejmě jen navozovat lyrický pocit, což by měla, ale hlavně může posouvat děj. Písničky v naší dramatizaci sdělují postoj figur, podporují dramatický charakter. Posouvají děj," upřesňuje Jiří Seydler.

V hlubokém příběhu o tom, že i uprostřed zla se rodí láska, titulní roli pohostinsky hraje Petra Tenorová, dále diváci uvidí Radka Žáka, Josefa Vránu, Jiřího Kalužného, Zdeňka Rumpíka a další.

Před první premiérou se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy akademického malíře, grafika a ilustrátora Františka Zálabského.

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Premiérové publikum čeká historická pouť plná zvratů, napětí a komických i dojemných momentů. Hra je příběhem spořádaného a čestného občana, venkovského kata Roche (skutečně existující postavy), který má být přeložen do jiného města, a proto se vydává pro pověřovací listiny do Paříže. Hlavní město se však zmítá ve vlnách revoluce – píše se rok 1794. Velký svět kata ohromí a zcela pohltí. Ve dvou dnech je třikrát nevěrný své ženě. Je okraden, přijde o peníze i osobní doklady, úřední dokumenty není schopen vyřídit, protože neumí psát. Jediná cesta zpátky domů je letět balónem…

„Hra však není historickým dokumentem ani historickou freskou, autora zajímá především člověk uprostřed bláznivého, divokého světa revoluční Paříže,“ upřesňuje dramaturgyně inscenace Jana Uherová a dodává: „Autor svou hru sice zabydlel spoustou historických postav, ale rozhodně nemá ambici řešit či přes ně popisovat nějaké konkrétní politické situace. Pro Hamvaie, který s reáliemi zachází dost volně, je důležitá dramatická situace, vyhrocené okamžiky revoluce jsou jenom kulisa pro putování hlavního hrdiny.“

Slova Jany Uherové potvrzuje i představitel hlavní role Jiří Kalužný: „Hra Čas katů se sice odehrává během Velké francouzské revoluce, ale není o ní. Kdyby byla, diváky by to ani tolik nezajímalo, to by si mohli raději přečíst nějaké historické knihy a dověděli by se víc... Toto je hra o konkrétním člověku. Řekl bych, že „smrdí“ člověčenstvím.“

Inscenace Čas katů (Horéhók hava) měla premiéru v roce 2000 v budapešťském Divadle Józsefa Katony. Pitoreskní pouť mladého kata nadchla kritiku i diváky, brzy po premiéře hra získala Cenu kritiků za nejlepší nové maďarské drama roku 2000 a jako nejlepší nové jevištní dílo roku ji ocenil také Cech dramaturgů. V Čechách měla premiéru dva roky poté ve Švandově divadle v režii Michala Langa a v překladu Kateřiny Pošové, ve kterém ho uvádí i Východočeské divadlo Pardubice.

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

 

smetana@vcd.cz

Po šestnácti letech se na pardubické jeviště vrací Feydeauova vkusně lechtivá komedie Brouk v hlavě, jejíž premiéra se ve Východočeském divadle uskuteční tento víkend 5. a 6. dubna.

S „Broukem“ se do Pardubic vrací i režisérka Lída Engelová, která před pěti lety u pardubických diváků zabodovala rovněž Feydeauem, a to komedií Ten, kdo utře nos, jež uspěla i na III. ročníku GRAND Festivalu smíchu, kde získala ceny Komedie roku 2002 a Komedie diváků. „Třeba si diváci vzpomenou, jak jsme hráli „Utřinose“, a ocení, že ve výpravě, kostýmech i hudbě na něj navazujeme. Brouk v hlavě by se mohl stát takovým druhým feydeauovským dílem,“ říká režisérka Engelová.

Na humor Georgese Feydeaua je spolehnutí. Navíc si v jeho komediích kromě znamenité zábavy užijeme i podívané na krásné kostýmy a atmosféry salonního života v secesní Paříži.

„Broukem v hlavě“ se stane zprvu nevinný, ale vzápětí už málem zkázonosný nápad prověřit partnerskou věrnost. V tu ránu se noblesní postavy komedie začnou zamotávat do spletitého soukolí zápletek, které s jejich noblesou patřičně cloumá. Navíc nikdo netuší, že jeden z „hrdinů“ má dvojníka (dvojroli Viktora Champsboisyho a Boutona hraje Jiří Kalužný) – oba nešťastníci o sobě navzájem nevědí a jsou příčinou legračně fatálních záměn a komplikací.

Podobně komický účinek má človíček, který trpí vadou, jež mu znemožňuje vyslovovat souhlásky, a způsobuje tedy značné komunikační potíže všem. Ale nebudeme se samozřejmě bavit na úkor postiženého, laskavý autor mu pomůže jedním ze svých geniálních vynálezů, které mají v jeho hrách vždy významnou roli. V Brouku v hlavě jsou hned dva – tím druhým je součást zařízení jednoho pokoje v hotelu U galantní kočičky, která umožňuje hříšníkům bleskurychle mizet, ale při nesprávném použití naopak neplánovaně vnikat na scénu. Všechny tyto a další a další nápady neodolatelně vtipného autora komplikují prekérní situace zúčastněných až do krajnosti a jen on sám zná řešení rovnice o mnoha neznámých, proto je ostatně nazýván „matematikem humoru“. K tomu režisérka Engelová dodává: „Spočítala jsem, že výstupů je v „Broukovi“ sto padesát sedm. A na každý výstup mám namalovaný obrázek. Samozřejmě se ho úplně nedržím, ale toho, kam kdo odejde a odkud přijde, toho se držet musíme. Ta přesná matematika je už dána autorovou logikou, s jakou se postavy po jevišti pohybují. A ta logika zase napomáhá tomu, že vznikají situace velmi překvapivé a velmi humorné.“

Radek Smetana

Public Relations VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

Na tento víkend 4. a 5. dubna Východočeské divadlo Pardubice připravilo premiéry salonní konverzační komedie Noëla Cowarda Nahá s houslemi, kterou pohostinsky nazkoušela režisérka Lída Engelová. V hlavní roli diváci uvidí Jana Hyhlíka.

„Honza Hyhlík je přímo zrozen pro roli pravého anglického komorníka s jemně ironickým intelektuálním humorem. S Honzou se známe už od školy a troufám si říct, že široko daleko není herec, který by se na tuto roli hodil lépe,“ zdůvodnila svůj výběr hlavního představitele režisérka Lída Engelová. V dalších rolích se představí Ludmila Mecerodová, Dagmar Novotná, Markéta Stehlíková, Kristina Jelínková, Barbora Dipoldová, Jiří Kalužný, Martin Mejzlík či Josef Pejchal.

„Myslím, že Nahá s houslemi je jedním z mála titulů, který by mohl být skoro pro každého. Je to chytré, je tam zakutaná detektivka, je to vtipné i v tom, jak jsou figury napsané, ale je tam i něco, co můžeme na českém jevišti vidět jen zřídka, totiž že celou detektivku vyřeší dokonalý anglický komorník,“ přibližuje hru režisérka Lída Engelová.

Hostující dramaturgyně Johana Kudláčková dodává: „Dramatik, herec, kabaretiér a textař v jedné osobě Noël Coward si střílel ze společenských předsudků a snobismu stejně úspěšně jako jeho slavní předchůdci Oscar Wilde a George Bernard Shaw. V komedii Nahá s houslemi se stal jeho terčem nekritický obdiv k moderním malířským výtvorům, který jejich ceny vyšrouboval do závratné výše.“ Před první premiérou se ve foyer koná vernisáž výstavy Krajinomalby malíře, spisovatele a básníka Václava Vokolka.

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

smetana@vcd.cz 

21. března se uskuteční poslední repríza komedie ze zákulisí obchodu s uměním Urvi to! v režii Jiřího Seydlera, který o ní říká: „Inscenace ukazuje, co je člověk schopen udělat pro peníze. Můžete tušit či předpokládat, že je toho hodně, ale Urvi to! vaše očekávání ještě překoná. Sice se hraje o vážném tématu, ale stále jde především o komedii, i když trochu razantní.“ V hlavních rolích hrají Petra Janečková a Martin Mňahončák a jen malé upozornění na závěr – inscenace není vhodná pro děti!

A hned 22. března můžete navštívit pardubickou derniéru erotické grotesky ze současnosti Muž sedmi sester, kterou na motivy skandální Havlíčkovy prvotiny napsali Martin Glaser a Olga Šubrtová, Martin Glaser pak „Muže“ i režíroval. Hlavní hrdina komedie Emil Škvor v podání Martina Mňahončáka se za vydatné pomoci svých kamarádů pouští do grandiózního plánu, největšího žertu svého života – během jediného týdne hodlá svést sedm sester Kostkových. Každý den jednu! Přijďte se rozloučit s komediemi, které bezesporu vyčnívaly z repertoáru Východočeského divadla…

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

 

smetana@vcd.cz

21. března se uskuteční poslední repríza komedie ze zákulisí obchodu s uměním Urvi to! v režii Jiřího Seydlera, který o ní říká: „Inscenace ukazuje, co je člověk schopen udělat pro peníze. Můžete tušit či předpokládat, že je toho hodně, ale Urvi to! vaše očekávání ještě překoná. Sice se hraje o vážném tématu, ale stále jde především o komedii, i když trochu razantní.“ V hlavních rolích hrají Petra Janečková a Martin Mňahončák a jen malé upozornění na závěr – inscenace není vhodná pro děti!

A hned 22. března můžete navštívit pardubickou derniéru erotické grotesky ze současnosti Muž sedmi sester, kterou na motivy skandální Havlíčkovy prvotiny napsali Martin Glaser a Olga Šubrtová, Martin Glaser pak „Muže“ i režíroval. Hlavní hrdina komedie Emil Škvor v podání Martina Mňahončáka se za vydatné pomoci svých kamarádů pouští do grandiózního plánu, největšího žertu svého života – během jediného týdne hodlá svést sedm sester Kostkových. Každý den jednu! Přijďte se rozloučit s komediemi, které bezesporu vyčnívaly z repertoáru Východočeského divadla…

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

 

smetana@vcd.cz

O víkendu 14. a 15. března se uskuteční premiéry Shafferovy Černé komedie, kterou v Pardubicích pohostinsky zkouší režisér Zdeněk Dušek ve zbrusu novém překladu Pavla Dominika.

„Věděl jsem, že je to hra, která má výborný základní nápad. Ta hra těží ze situace, kdy tma je světlo a světlo je tma. To znamená, že diváka by mělo bavit vidět, jak se člověk chová potmě,“ říká Zdeněk Dušek a dodává: „Chtěl bych do inscenace vnést především přehlednost, aby divák neztratil orientaci, když postavy ji budou ztrácet velmi často. Měla by to být však dezorientace řízená“.

Angličan Peter Shaffer je světoznámým dramatikem, známým u nás především díky své hře a filmu Amadeus. Jeho Black Comedy je pokládána za jednu z nejzábavnějších a nejmistrnějších komedií situačního žánru. Diváci se mohou těšit na situační komedii na druhou, jejíž děj se odehrává potmě. Publikum samozřejmě vidí, co se na jevišti děje, ale postavy příběhu nikoli, což je principem originální komiky a impulsem ke kreativnímu herectví.

Hrají Ladislav Špiner, Martina Sikorová, Pavel Novotný, Lída Vlášková, Josef Vrána, Petra Janečková a další. Režisér Zdeněk Dušek před premiérou prozradil perličku ze zkoušení: „Těsně před generálkami herci skutečně zkoušeli potmě a já se na ně z hlediště díval brýlemi pro noční vidění.“

Hlavní hrdina si pozval do bytu snoubenku, a protože by mohl přijít i její otec, tajně si „vypůjčil“ ze sousedova bytu trochu drahocenného zařízení. V hodině Há v domě vypadnou pojistky. Dostaví se osoby očekávané i ty nejvíc neočekávané. A hlavně: všichni tropí pošetilosti, které člověk dělá, když si myslí, že ho nikdo nevidí.

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

smetana@vcd.cz 

Ohlasy předchozích ročníků dokazují, že si festival už vydobyl své nezastupitelné místo na poli divadelních festivalů v České republice, kterých je u nás bezpočetné množství. Pardubický festival je však svým zaměření zcela výjimečný a unikátní, protože se věnuje komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu ukazuje, že vytváření kvalitních komedií je výsostným uměleckým žánrem, který si zasluhuje pozornost a ocenění, a zároveň poskytuje platformu pro výměnu zkušeností z výsledků práce v oboru komedie.

Kredit festivalu dodává i záštita ministra kultury ČR Mgr. Václava Jehličky podtržená záštitou pardubického primátora Ing. Jaroslava Demla. Grand Festival smíchu podporuje i Pardubický kraj, který ho zařadil do dokumentu Tvář Pardubického kraje jako významnou událost. Hlavním mediálním partnerem letošního ročníku se stal Český rozhlas. Závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu již popáté natočí i Česká televize. Galavečer bude režírovat Petr Novotný a moderování slavnostního večera se ujme Josef Dvořák.

Grand Festival smíchu je soutěžní přehlídkou komediální tvorby divadel České republiky. Divadla, která mohou být do soutěžní části přehlídky zahrnuta, musí splňovat tato kritéria: působí nejen v divadelních metropolích, ale i na tzv. oblasti (regionální divadla) a jedná se o divadla repertoárová, s vlastním hereckým souborem. Vylučuje se účast agenturních divadel a účelových seskupení herců.

Grand Festival smíchu má dvě sekce. První je sekce soutěžní. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady VČD. Letos se do soutěže o titul Komedie roku 2008 zapojí Divadlo v Dlouhé Praha s komedií Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách, pražské Divadlo Na Fidlovačce se situační komedií Nerušit, prosím, Městské divadlo Mladá Boleslav s retro komedií Muži v offsidu, Slovácké divadlo Uherské Hradiště s komediálním hororovým muzikálem Adéla ještě nevečeřela, pražské Rokoko s klasickou fraškou Hráči, Městské divadlo Brno s rozpustilou komedií Charleyova teta a samozřejmě domácí Východočeské divadlo Pardubice se salónní komedií Brouk v hlavě.

Festivalová porota je sestavena z divadelních odborníků – kritiků, recenzentů, dramaturgů a teoretiků. V letošním ročníku bude zasedat ve složení Jana Paterová, Jarmila Skopalová a Jan Kolář. Festivalová porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy na FF UK Praha, FF UP Olomouc a JAMU Brno, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků. Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami a diváky.

Každé soutěžní představení má svého kmotra, letos do Pardubic zavítají Luba Skořepová, která nechyběla ještě na žádném ročníku festivalu, Květa Fialová, Jiří Lábus, Aleš Ulm, Václav Vorlíček či Josef Dvořák.

Soutěžní část opět doplňuje nesoutěžní program, ve kterém se prezentují komediální představení jiných forem divadla (divadlo malých jevištních forem, amatérské divadlo, studentské divadlo, netradiční projekty, taneční představení atd). V nesoutěžním programu se opět objeví i podsekce Divadlo na vlastní nebezpečí, která je určena především mladému publiku, neboť představuje kontroverznější tituly a atraktivní zábavu menšinových žánrů.

Novinkou v letošním ročníku bylo uvedení několika festivalových komedií doprovodné části již v průběhu měsíce února. Vzhledem k tomu, že během samotného festivalového týdne je jeviště v Městském divadle plně vytíženo a kromě soutěžních komedií nemůžeme divákům další doprovodná představení nabídnout, využili jsme tedy volných únorových termínů a komedie, které se bohužel nevměstnaly do nabitého festivalového programu, jsme uvedli již před festivalem. Diváci mohli zhlédnout např. komedii Vše o mužích pražského Studia DVA, divadlo Semafor s představením Začalo to Akordem, Impresária ze Smyrny pražského Činoherního klubu či Figarovu svatbu libereckého Divadla F. X. Šaldy, děti potěšila slavná dvojice školáků Mach a Šebestová v podání herců Slezského divadla Opava či Bártndžus plzeňského Divadla Alfa.

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

smetana@vcd.cz

Inscenace Janík, hojahoj, zbojník! se hraje na příležitostné scéně ve foyer, stejně jako předchozí projekt podobného charakteru a stejných tvůrců Mississippi Blues Ben. V obou případech je autorem a režisérem hry, nebo řekněme spíše hříčky, Jiří Seydler, autorem písní Jiří Šlupka Svěrák, dramaturgickou úpravu provedla Jana Pithartová a na improvizovaném jevišti herecky i pěvecky účinkují Kristina Jelínková, Jiří Kalužný a Jiří Šlupka Svěrák.

Stejně jako v inscenaci Mississippi Blues Ben je i v muzikálku Janík, hojahoj, zbojník! hlavní náplní „populárně naučná přednáška“ tří obětavých badatelů „alternativní Akademie hudebních věd“, doprovázená názorným předváděním jejich dobytých poznatků a samozřejmě i temperamentními písněmi. V tomto novém dílku se „badatelé“ pustili po stopách zbojníka Janíka a naší lidové písně.

Jeden z badatelů Jiří Šlupka Svěrák na tiskové konferenci k premiéře své úsilí přiblížil: „Bádal jsem po písničkách v různých sbornících a našel jsem řadu nádherných, už zapomenutých kousků, nicméně všechny naše písně budou zbrusu nové, ale přitom vlastně staré. Mám rád hodně žánrů, ale lidovou hudbu miluju. I blues, kterému jsme se věnovali v Mississippi Blues Benovi, je lidová hudba, i když poněkud odjinud. Naše představení bude jakousi poctou lidové hudbě.“

 

 

Zdroj: smetana@vcd.cz

Režisér Petr Novotný si ke spolupráci přizval zkušeného scénografa Iva Žídka, mimořádně inspirativního choreografa Vlastimila Červa a kostýmy svěřil Romanu Šolcovi, který se v posledních letech stal jedním z nejvíce obsazovaných a respektovaných kostýmních výtvarníků, specializujících se u nás na muzikál. Představení se navíc uskuteční s živou kapelou Blue Star Václava Marka.

Hlavní role vražedkyň Roxie a Velmy ztvární Martina Sikorová a Petra Janečková a jejich mazaného advokáta Billyho Flynna Ladislav Špiner.

Martina Sikorová se před premiérou svěřila: „Když jsem se dozvěděla, že budu hrát Roxie, byla jsem mile překvapená, že mi pan režisér takhle věří. Roxie vystupuje, jako by neuměla do pěti počítat, ale přitom je to pěkná mrška. Já jsem však zatím dostávala spíše postavy „andělů“, takže jsem vlastně sama zvědavá, jak se tahle moje hříšnice podaří. Určitě to ode mě bude chtít dost ženskosti a smyslnosti. Jsem za tu roli vděčná, protože je to pro mě i velká škola tance a zpěvu.“

Zápletka krimi muzikálu je vcelku jednoduchá – neomezené možnosti města na břehu Michiganského jezera přilákají svůdnou sboristku Roxie Hartovou, jež sní o kariéře na jevišti a chce být stejně slavná jako kabaretní hvězda Velma Kellyová. Místo na žebříčku slávy se však obě setkají ve vězení, obviněny z úkladných vražd. Jejich obhajoby se ujme úspěšný právník, který z nich udělá v tisku oběti chlípných činů jejich manželů. Rozjede se mediální divadlo, ve kterém se Roxie přes noc stane hvězdou první velikosti, zatímco Velma zůstává ve vězení…

„Tenhle příběh, kterému vévodí zločin, se udál roku 1924 a popisuje osudy skutečných postav. Ve svých soudničkách ho zachytila tehdy populární novinářka Maurine Dallas Watkins, která se později stala i autorkou divadelní hry na stejný námět The Brave Little Woman. Skandálního uvedení její hry na Broadwayi se v roce 1926 zúčastnili dokonce i skuteční aktéři příběhu,“ přibližuje vznik tehdy ještě činoherní hry dramaturgyně Jana Uherová a dodává: „V roce 1975 se Chicago dočkalo muzikálové podoby, kterou má na svědomí trojice ostřílených broadwayských autorů - John Kander, Fred Ebb a Bob Fosse. Kander a Ebb měli za sebou už úspěchy s několika muzikály, především s Kabaretem a Řekem Zorbou. K Chicagu si však přizvali tanečníka a režiséra Boba Fosse, který první inscenaci režíroval a sám postavil i choreografii.“

Příběh „nevinných“ vražedkyň byl několikrát také zfilmován. První filmové zpracování patří ještě do éry němého filmu, do roku 1927, další snímek je z roku 1942 s názvem Roxie Hart s Ginger Rogers v hlavní roli. Muzikál Chicago však asi nejvíc proslavila jeho filmová verze z roku 2002 s Renée Zellweger, Catherine Zeta-Jones a Richardem Gerem v hlavních rolích, která získala šest Oscarů, včetně Oscara za nejlepší film roku.

V Čechách se tento muzikál hrál pouze několikrát, poprvé to však bylo poměrně brzy po americké premiéře, už v roce 1978 ho uvedlo Divadlo bratří Mrštíků v režii Richarda Mihuly. Dík patří především překladateli Ivu T. Havlů, který pečlivě sledoval broadwayskou scénu a měl výborný odhad v předpokládaném úspěchu titulů.

Radek Smetana, PR VČD Pardubice

 

Zdroj: smetana@vcd.cz

Stále lákavější je připomínat si všechny hezké tradice, vánoční a předvánoční obyčeje a zvyky, i když někdy musíme pátrat po příčinách a souvislostech jejich vzniku.

Vánoční zvyky

S vlastním průběhem Vánoc je spojena řada zvyků. Kdo se na Štědrý den postil, viděl zlaté prasátko. Štědrovečerní stůl byl svátečně upraven a obložen symboly hojnosti a ochrany (chléb, jablka, ořechy, med). S Vánoci je spojeno vánoční jmelí, s nímž se kdysi posvátně čarovalo. Koleda byla vyjádřením přání zdaru pro příští rok - koledování bylo původně zvykem univerzitních studentů, pak žáků městských škol a nakonec venkovské chasy. Stavění jesliček a betlémů se na českém venkově rozšířilo počátkem 19. století a rychle zdomácnělo. Vánoční stromek, jeden z nejhezčích a nejpoetičtějších symbolů Vánoc, je velmi mladým prvkem. První zprávy o něm v Evropě máme až z počátku 19. století. Užití stromků nebo větví však u nás mělo poměrně dlouhou tradici. Někde zavěšovali nad stůl jehličnatý stromek, jinde zdobili světnici či stůl chvojím.

Něco málo o adventu

Všichni už také víme, že advent je období čtyř neděl před vánočními svátky, že je dobou postní, kdy se zpívají roráty a že se připravují adventní věnce, kterými se zdobí domy nebo stoly. Advent v Pardubicích je opravdu moc pěkný. Na Pernštýnském náměstí, osvětleném stovkami žárovek, bývají trhy s ukázkami lidových řemesel, slavnostně se rozsvěcí vánoční strom. Pod ním bývají jesličky, kolem Jezulátka živá zvířátka.

V předvečer 6. prosince chodí průvod Mikuláše, anděla a čerta. S těmito pochůzkami je spjata nejenom řada písní a koled, ale i zvyků. Čert nikdy nenaděluje, ale má mít krásnou divokou masku. Dětem naděluje s příslušným napomenutím pouze anděl. Děti pak mají za oknem, pod polštářem, v síni, nebo na klice připravenou punčochu pro dárky od Mikuláše.

Stejnou tradicí se již v Pardubicích staly štědrovečerní procházky. Asi v málokterém českém městě je na Štědrý večer v ulicích tolik lidí jako právě v Pardubicích. Úderem 23 hodiny zazní před radnicí na Pernštýnském náměstí Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Otevřena bývá i Zelená brána, takže zájemci mohou vystoupit na její ochoz a pokochat se výhledem na slavnostně ozářené město. Každoročně bývá otevřen i pardubický zámek a v jeho prostorách Východočeské muzeum.

O zahřátí se starají prodejci vánočního punče přímo na Pernštýnském náměstí nebo některá z mnoha restaurací, které jsou otevřeny i v tomto čase. Úderem půlnoci pak začínají půlnoční mše v pardubických kostelích, ale také již tradiční Štědrovečerní zpívání ve Východočeském divadle. A ještě jedno kouzlo má štědrovečerní atmosféra v centru města: máte možnost v ulicích potkat přátele a známé, kterým můžete osobně popřát krásné svátky.

Východočeské divadlo Pardubice zakončilo rok 2007 silvestrovským představením muzikálu Donaha!. Po zcela vyprodaném představení ředitel divadla Petr Dohnal vyhlásil s napětím očekávané výsledky divácké ankety o nejoblíbenější inscenaci roku 2007.

Divácky nejúspěšnější inscenací Východočeského divadla se stal muzikál My Fair Lady v režii hostujícího Petra Novotného, který vznikl ve spolupráci s Komorní filharmonií Pardubice. Světoznámý muzikál měl v Pardubicích premiéru 9. prosince 2006 a okamžitě po premiéře se zařadil mezi divácké hity, všech 38 dosavadních repríz bylo vždy beznadějně vyprodáno. V hlavních rolích nestárnoucího příběhu chudé květinářky hrají Petra Janečková, Jiří Kalužný a Petr Dohnal. Před vánočními svátky Východočeské divadlo nahrálo i CD písní z My Fair Lady, které bude 12. ledna pokřtěno na slavnostním představením s Komorní filharmonií Pardubice.

Loňský vítěz ankety a nejnavštěvovanější inscenace roku 2006, komedie Úžasná svatba v režii hostujícího Zdeňka Duška uspěla i v letošním roce a v divácké oblíbenosti obsadila pomyslnou druhou příčku. Anglická komedie, jež měla premiéru 10. prosince 2005, dosáhla úspěchu i na VI. ročníku GRAND Festivalu smíchu, na kterém získala titul Komedie diváků a Petra Janečková byla za roli pokojské Julie oceněna odbornou porotou za nejlepší ženský herecký výkon festivalu.

Třetí místo patří podle diváků muzikálu Donaha! v režii Romana Štolpy j. h. Známý muzikál (v originále The Full Monty), který vznikl podle stejnojmenného anglického filmu, měl v Pardubicích premiéru 21. května 2005 a v témž roce se stal i nejnavštěvovanějším titulem.

Nejnavštěvovanější inscenací roku 2007 je však zbojnický muzikál Malované na skle v režii Jiřího Seydlera, který vidělo 11 550 diváků. Tento muzikál uvádíme nejen v Městském divadle, ale v letních měsících i v nově zbudovaném amfiteátru na rondelu hradu Kunětická Hora.

V roce 2007 navštívil Východočeské divadlo rekordní počet diváků, naše a dovozová představení zhlédlo 121 290 diváků, což je opět více než v loňském roce. VČD si tedy i letos udrželo pozici nejnavštěvovanějšího regionálního jednosouborového divadla v České republice. Celkový počet představení (spolu s dovozovými akcemi a zájezdy) činil 386.

Radek Smetana

Public Relationship VČD

Zdroj: smetana@vcd.cz

„Je to realistická hra, žánrově nabízí něco z tragédie, byť na konci dojde k velkému „vzkříšení" a zázraku - tak jako v životě. Tragédie i zázrak jsou v něm vždy obsaženy. Řekl bych, že je to hra hodně fantaskní, pracuje s lidskou představivostí, vždyť v ní vystupuje personifikovaná smrt. Casona napsal nádherné figury, plnokrevné, španělské - vzešly ze života, který žijeme. Fantaskní tragédie, smutný, ale povzbuzující příběh. Proplakal jsem to, ale už je mi dobře. A to je můj pocit z Jitřní paní," svěřil se režisér Petr Kracik.

Casona rád psal o věcech nevyslovitelných. Často psal o smrti - slovníkem španělské lidové poezie „o jitřní paní". Přesto jeho hry nejsou smutné. Některé jsou dokonce komediální, jiné obrazivé, křehké, plné citu a krásných lidí. Taková je i Jitřní paní napsaná v jihoamerickém exilu. Dalo by se říct, že je svědectvím víry v tento svět, jeho řád a spravedlnost. Přestože zažíváme věci, které nás zasáhnou a trápí, Casona a postavy jeho her věří, že jsme v dobrých rukou. Jeho hry končívají jakýmsi pomyslným akordem plným tónů všech barev. Končí-li šťastně, je v nich i zrnko smutku, končí-li tragicky, pramení poblíž láska. Dobré i zlé zkrátka chodí bok po boku, jako v životě a jako v dobrém divadle.

„Jitřní paní nám může trochu připadat jako pohádka pro dospělé," doplňuje režiséra nový dramaturg VČD Tomáš Syrovátka a dodává: „Přesto slovo pohádka nestačí. Krásnou a křehkou Casonovu hru nevystihne ani jiné žánrové zařazení, přestože se jich nabízí hned několik: dramatická balada, symbolická hra, podobenství, mirákulum nebo-li hra o zázraku. My jsme se nakonec rozhodli používat podtitul ´španělská hra o vášnivé lásce, která dává i bere, ale také o věcech mezi nebem a zemí´."

Jitřní paní, jednu z nejcitlivěji napsaných her moderního dramatu uvedeme poprvé v sobotu 8. listopadu od 19.00 hodin, druhá premiéra se uskuteční v neděli 9. listopadu. V Městském divadle se můžete těšit na Jindru Janouškovou, Martinu Sikorovou, Martina Mejzlíka a další.

Radek Smetana, Public Relations VČD Pardubice

Smetana@vcd.cz

Režisér Jiří Seydler do role Jánošíka obsadil Josefa Pejchala v alternaci s Ladislavem Špinerem, který roli v době premiéry 3. února 2007 nazkoušel ještě jako host.

Malované na skle je velmi oblíbená komedie, která už od svého vzniku patří k hitům na českých, slovenských a polských scénách. V Pardubicích se však v minulosti nikdy nehrála, takže tuto hru o lásce, svobodě a kamarádství Východočeské divadlo uvedlo poprvé ve své historii, a navíc v úžasném novém překladu, vlastně spíše přebásnění Jarka Nohavici.

Díky komickým hereckým akcím, bohatým tanečním číslům a spoustě tak skvělých písniček, jaké jsou třeba v podobné české hře Balada pro banditu, sklízelo úspěchy nejen v Městském divadle, ale v letních měsících i v nově zbudovaném amfiteátru na vyhlídce hradu Kunětická Hora. V roce 2007 se „Malované“ stalo nejnavštěvovanější inscenací Východočeského divadla a ke své derniéře dosáhne 44 repríz.

Jeden muzikál sice v Pardubicích končí, ale VČD už připravuje další, v této sezóně se diváci mohou těšit na slavné Chicago a na komorní scéně na minimuzikál Janík, hojahoj, zbojník!

Radek Smetana, Public Relations VČD Pardubice

 

smetana@vcd.cz

Východočeské divadlo vstoupilo do své 99. divadelní sezóny, jejíž první premiérou bude Zeyerův mýtus o věčné lásce Radúz a Mahulena.

Dílo Julia Zeyera, jednoho z málo vzpomínaných velikánů české literatury, se na našich jevištích objevuje zřídka, proto vedení divadla Radúze a Mahulenu nabídlo režiséru Michaelu Tarantovi, aby svým výrazným režijním gestem a důrazem na citlivé herecké divadlo oživil jeho divadelní působivost. V titulních rolích se objeví noví členové pardubického hereckého ansámblu Máša Málková a Jan Musil, který se během prvních zkoušek svěřil: „Role Radúze mě samozřejmě velmi potěšila, ale je to pro mě svým způsobem i závazek, za který jsem však moc vděčný. Radúz mě zatím jako postava baví, protože je mi blízký jeho způsob vidění světa.“

Nesmíš se ohlédnout, zní jeden z archetypálních imperativů. Vychází z něj i podmínka, kterou musí splnit Radúz, aby zachoval své štěstí s Mahulenou: nesmí políbit jinou ženu. Kouzlo, které Mahulenu svazuje, je kruté. Radúz by podmínku jistě splnil, ale když po dlouhé době uvidí svou matku, tak neodolá a políbí ji, a Mahulenu tím ztrácí. Jen laskavá moudrost staré pověsti, ve které musí vítězit dobré síly, rozhodne o tom, že láska je silnější než dogma nebo zvůle.

„Julius Zeyer, podle mě, ještě víc než dramatik byl vizionář a básník, velice zvláštní člověk. V textu Radúze a Mahuleny jsou podprahové věci a spodní ponorné řeky a proudy, které jsou inzitní a mimořádně citlivé. Hra není realistická, místo toho autor nabízí dramatický obraz. Zajímá mě zeyerovská touha po mýtu, po skutečném vidění světa, hlubokém a niterném. Mezi vášní a něčím posvátným, mezi touhou a náboženstvím je velmi tenká stěna, kterou lze projít, a pak se dotýkat věcí, které jsou základní v lidském životě a jsou věčné,“ vysvětluje režisér Michael Tarant, proč je pro něj Zeyerův text inspirativní, a dodává: „Hra Radúz a Mahulena je navíc jiná, neobvyklá, ale velmi pravdivá a skutečná.“

Radek Smetana, public Relations VČD Pardubice

smetana@vcd.cz

Diváky čeká trpká komedie o moci peněz a společenského postavení, které dokážou zastínit to, oč jde v životě doopravdy. „Inscenace ukazuje, co je člověk schopen udělat pro peníze. Můžete tušit či předpokládat, že je toho hodně, ale Urvi to! Vaše očekávání ještě překoná. Sice se hraje o vážném tématu, ale stále jde především o komedii, i když trochu razantní," k inscenaci říká Jiří Seydler.

Dle slov autora, světoznámého australského komediografa, jeho hra „odráží trvalý střet v naší přirozenosti: střet mezi sledováním našich sobeckých zájmů - jak hmotných, tak sexuálních - a mezi naší touhou být slušní, morální, nalézat úctu a lásku".

Hlavní hrdinka Loren, kterou ztvárňuje Petra Janečková, je obchodnice s obrazy. Přestože ona sama umění miluje, dokáže z něj v zájmu úspěchu a zisku udělat zboží, se kterým se rafinovaně „kšeftuje". A udělá zboží nejen z umění. Touha prorazit „na trhu" ji dovede k nebezpečnému riskování, vezme na sebe hrozbu dvoumilionového dluhu, čímž ohrozí i své doposud šťastné manželství. Ve snaze neskončit na dlažbě se pod děsivým tlakem stane ochotnou ke všemu, i obětovat a znectít to, co je jí nejdražší. Spolu s ní sdílí napínavý příběh dalších šest osob a každá z nich se v určité chvíli octne na křižovatce své životní cesty a musí se zásadně rozhodnout, jak a kudy dál. Seskupení postav je pestrobarevné a v každé z nich se někdo z nás najde.

Stručná charakteristika hry nevyznívá zrovna vesele, ale přesto je to komedie a její autor je v Austrálii nejoblíbenější dramatik, který plní pokladny všech divadel, protože zábavně píše o tom, co lidi právě zajímá.

Perličkou je, že v londýnské verzi Urvi to! hrála hlavní roli Madonna, která si od autora vyžádala přepracování závěru hry. „Madonna nechtěla, aby hlavní postavě její prohřešky prošly. Myslím, že za to částečně může rozdíl mezi australským a americkým, potažmo evropským charakterem. Spojené státy vznikly jako opravdu puritánská země, kde špatné skutky musí být potrestány. My to od začátku viděli černě a cynicky; v Austrálii věříme, že spoustě lidí bez jakýchkoli skrupulí jejich činy projdou," vysvětluje David Williamson.

Před první premiérou se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy fotografií pardubického fotografa Miloše Fice.

Radek Smetana

Public Relations VČD Pardubice

Zdroj: smetana@vcd.cz

VIII. ročník Grand Festivalu smíchu, který se koná od 18. do 25. února 2008 ve Východočeském divadle Pardubice, opět nabídne to nejlepší z českých a moravských komedií, které vznikly v roce 2007.

Ohlasy předchozích ročníků ukazují, že si festival našel své nezastupitelné místo na poli divadelních festivalů v České republice. Každoročně vzrůstá jeho kredit i zájem divadel, diváků, medií a kritiků. Těší nás, že letos záštitu nad festivalem převzal kromě pardubického primátora Ing. Jaroslava Demla i ministr kultury ČR Mgr. Václav Jehlička. Hlavním mediálním partnerem se stala Česká televize, která již počtvrté natočí závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu. Galavečer bude režírovat Petr Novotný, moderování slavnostního večera se ujmou Marián Labuda, Petra Janečková a Ladislav Špiner.

Cílem a posláním GRAND Festivalu smíchu je obhajovat a potvrzovat výlučnost divadla, a to i na poli zábavy. Festival nabídne celou řadu špičkových představení komediálního žánru, který je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu poskytuje platformu pro výměnu zkušeností z výsledků práce v oboru komedie.

Grand Festival smíchu je soutěžní přehlídkou komediální tvorby divadel České republiky. Divadla, která mohou být do soutěžní části přehlídky zahrnuta, musí splňovat tato kritéria: působí nejen v divadelních metropolích, ale i na tzv. oblasti (regionální divadla) a jedná se o divadla repertoárová, s vlastním hereckým souborem. Vylučuje se účast agenturních divadel a účelových seskupení herců.

Festival se v roce 2008 transformoval ve velký festival kultivované zábavy. Základním mottem festivalu bude slogan Pardubice nás baví! Koncepcí tohoto ročníku byla snaha rozšířit nabídku divadelní zábavy, postihnout všechny věkové i zájmové kategorie a rovněž vytvořit i širokou škálu nedivadelní zábavy, která opustí budovu divadla a bude patrná v celém městě a na které se budou podílet i jiné organizace působící v kultuře.

Grand Festival smíchu má dvě sekce. První je sekce soutěžní. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady VČD. Letos se do soutěže o titul Komedie roku 2007 zapojí Divadlo Na Fidlovačce Praha s komedií Poslední doutník, Městské divadlo Zlín s rozvernou fraškou Cesta do Ameriky lodí i artéskou studnou aneb Pečení holubi, Divadlo F. X. Šaldy Liberec s komedií dell´arte Vějíř, Švandovo divadlo na Smíchově Praha s Machiavelliho Mandragorou, Slovácké divadlo Uherské Hradiště s bláznivou situační komedií 1+2=6 (Jeden a dvě je šest), Dejvické divadlo Praha s moderní groteskou Černá díra a samozřejmě domácí Východočeské divadlo Pardubice s interaktivní detektivní komedií Bláznivé nůžky.

Festivalová porota je sestavena z divadelních odborníků - kritiků, recenzentů, dramaturgů a teoretiků. V letošním ročníku bude zasedat ve složení Jana Paterová, Jarmila Skopalová, Jan Kolář a Zdeněk A. Tichý. Festivalová porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy na FF UK Praha a FF UP Olomouc, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků.

Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami a diváky.

Každé soutěžní představení má svého kmotra, letos do Pardubic zavítají Eliška Balzerová, Jana Hlaváčová, Chantal Poullain, Luba Skořepová, která nechyběla ještě na žádném ročníku festivalu, Marián Labuda, Petr Nárožný či Zdeněk Troška.

Soutěžní část opět doplní nesoutěžní program, který bude nově rozdělen do několika sekcí: Divadlo Vás baví, Divadlo na vlastní nebezpečí a Smích děti baví.

Divadlo Vás baví je nejširší platforma pro divadelní představení profesionálních divadel, studentských divadel a amatérských seskupení. Objeví se tu i nedivadelní žánry -koncerty, výstavy a pod. I senioři, kteří rádi navštěvují GRAND Festival smíchu, najdou v této sekci kultivované divadelní pořady. Do této části jsme zařadili např. Šest tanečních hodin v šesti týdnech pražského Divadla Ungelt, Můj báječný rozvod Divadla Viola, Kapsy plný šutrů Divadla Rokoko, Obraz olomouckého Divadla hudby, taneční grotesku Baby box souboru Veselé skoky nebo koncert kapely Ponožky pana Semtamťuka.

Sekce Divadlo na vlastní nebezpečí bude určena především mladému publiku. Může představit i kontroverzní tituly, nevšední zážitky, atraktivní zábavu menšinových žánrů. Pamatujete na heslo, které, kromě jiných, vyznávala skupina Beatles? „Nevěř nikomu nad třicet!" To je leitmotiv této části festivalové přehlídky. Představení, která jsou určena mladému publiku, jsou pro ty starší jenom „na vlastní nebezpečí". Ale samozřejmě všichni mladí duchem, bez ohledu na věk, budou srdečně vítáni. V této části se objeví např. Brýle Eltona Johna ostravské Komorní scény Aréna, Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl brněnského Buranteatru, taneční představení Naměkko Naostro souboru NANOHACH či one-woman představení Fragile + polské tango pro tři divadla Krepsko.

Smích děti baví je soubor divadelních představení pro nejmenší diváky (např. Ententýky pražské Violy či Šípková Růženka Teátru Víti Marčíka), ale i různých akcí souvisejících s jinými pardubickými institucemi, např. čtení pro děti v knihovně Čteme dětem na vlnách smíchu.

Novinkou bude festiválek anekdot - Fórfest, určený nejširšímu publiku, tedy i takovému, které běžně nenavštěvuje divadlo.

Radek Smetana, Public Relations VČD

Zdroj: smetana@vcd.cz

Východočeské divadlo Pardubice uvede o víkendu 14. a 15. října 2006 jako první premiéru své 97. divadelní sezóny komedii Edwarda Taylora Vztahy na úrovni, která bude mít na pardubickém jevišti zároveň i českou premiéru.

Komedii o intimním životě členů Europarlamentu pohostinsky režíroval umělecký šéf činohry Moravského divadla Olomouc Václav Klemens, jenž se před premiérou svěřil: „Vztahy na úrovni jsou dobře napsanou hrou. O jejím nasazení jsme uvažovali i v olomouckém divadle. V Olomouci nakonec padla volba na jiný titul. Ale vsadím se, že se Vztahy na úrovni brzy objeví v některém dalším divadle.“ Zároveň se však vyznal z lásky ke komediím jako žánru stejně hodnotnému jako jsou dramata či tragédie: „Žánr komedie mě přitahuje svou artistností, se kterou je třeba se při inscenování vypořádat. Inscenace pak musí fungovat jako dobře seřízený hodinový stroj. Úplně nejvíc mě však na komediích těší, když dokážou vybudit smích tím, že zobrazují naši malost, slabůstky, naši nedostatečnost a hloupost. Tento smích je smíchem očistným – smějeme se totiž tomu, co vlastně sami dobře známe.“

Vztahy na úrovni jsou velmi svižná moderní komedie ze zákulisí vysoké politiky, která nevynechává ani milostný život mužů, sedících na vlivných křeslech v Evropské obchodní komisi. Podle všeho by tyto vztahy měly být na vysoké úrovni, jenže – ouha! V komedii Edwarda Taylora zjistíte, že jsou stejně zamotané, strastiplné a legrační jako u jiných lidí, že se i v nich křičí, lže a leze po kolenou.

Hra má pochopitelně důvtipnou zápletku: Do apartmá, kde Sir Partridge očekává významného hosta, který má rozhodnout o vyvrcholení jeho kariéry, se začnou proti jeho očekávání trousit ženy. Jeho milenka, potom jeho manželka a nakonec úplně neznámá dáma. Je to zkrátka nic dobrého nevěstící kombinace, která nám dopřeje řetězec záměn, situací a gagů, které od dobré komedie čekáme. Ale kdoví, jestli hlavní příčinou toho, proč Vztahy na úrovni plní spolehlivě divadla po celém světě, není především potěšení diváků z toho, že konečně vidí ty často tak sebejisté muže před někým koktat a klečet…

V hlavních rolích hrají Martin Mejzlík a Michal Przebinda.

Před první premiérou se ve foyer koná vernisáž výstavy prací akademické sochařky Kláry Klose.

Radek Smetana

Východočeské divadlo Pardubice o víkendu 19. a 20. ledna uvede premiéru Ibsenova Peera Gynta v režii Jiřího Seydlera, který do titulní role obsadil Ladislava Špinera a Martina Mejzlíka.

Ibsen je druhý nejhranější dramatik na světě a Peer Gynt je jeho nejhranější drama, v Pardubicích se však překvapivě dosud nehrálo. „Možná jsme se ho báli. A já už zase začal,“ vtipkoval před premiérou režisér Jiří Seydler, který s nápadem uvést Peera Gynta v Pardubicích sám před lety přišel. „Je to hra plná otázek, krásných obrazů, hra nedořečená, naznačená, ale neukončená. Hra neuchopitelná žánrem, hra, která člověku dlouho uniká mezi prsty, a když ji už už má, zase uletí. Myslím, že takových nádherných textů je málo. Pro režiséra je to obrovské nezorané pole fantazie,“ upřesňuje, co ho právě na Peeru Gyntovi přitahuje, a dodává: „Naznačuje jedno z nejvěčnějších témat literatury. Poutnické hledání sama sebe.“

Dramaturgyně Jana Pithartová charakterizuje Peera Gynta slovy: „Je plejádou žánrů: pohádka, epos, moralita... revue i groteska... a v neposlední řadě hra psychologická, ba i filosofická... a přesto je to i – nebo snad především - napínavý příběh. Uměleckým výrazivem Peer Gynt překročil propast mezi nejprostším realismem a tehdy neznámým symbolismem. Obsah hry se navíc dobovému chápání vymykal přesahem do zkoumání lidského podvědomí a nevědomí, o kterém Sigmund Freud začal psát až víc než třicet let poté.“

Pardubický Peer Gynt bude bez původní hudby k inscenaci od Edvarda Griega, novou scénickou hudbu složil Jiří Šlupka Svěrák. „Volbu hudby k Peeru Gyntovi jsme s režisérem podrobili důkladným úvahám, často za poslechu hudby Griegovy. A dospěli jsme k názoru, že Ibsenův Peer Gynt dnes již divadelně žije samostatným životem, stejně jako Griegova hudba, což samozřejmě svědčí o genialitě obou autorů. Hudba vznikla někdy v letech 1875-1876 na Ibsenovu objednávku k prvnímu uvedení Peera Gynta na jevišti v Christianii. Ale postupem času vyznění hudby přesáhlo smysl hry a smysl hry zase přesáhl vyznění hudby. Samozřejmě mohou obě složky působit v symbióze a dávají pak inscenaci určitý konkrétní směr, což se geniálně povedlo Petru Kracikovi v Divadle pod Palmovkou. Ale my jsme se rozhodli pro směr jiný,“ vysvětluje dramaturgyně.

Pardubické diváky tedy o víkendu čeká premiérová pouť rváče, lenocha, nezodpovědného rozmařilce, ale současně i neodolatelného snílka, který se protlouká světem, prožívá neuvěřitelná dobrodružství, dosahuje úspěchů a vysokého postavení, ale v ničem nenachází dostatečné uspokojení. V závěru života se vrací domů a na každém kroku zjišťuje, že jeho cesta nebyla ta pravá… Ale jaká životní cesta je ta pravá?

Radek Smetana, Public Relations VČD Pardubice

Stalo se již tradicí, že divadlo otevírá „své brány“ i o půlnoci na Štědrý den, proto se herci i letos sejdou se svými diváky na neformálním setkání, při kterém si všichni dohromady zazpívají koledy. Publikum opět uvidí a uslyší vskutku netradiční orchestr složený z herců a zaměstnanců divadla, ve kterém nebudou chybět ředitel divadla Petr Dohnal (flétna), Jindra Janoušková (kytara), Dagmar Novotná (klavír), Pavel Novotný (trubka), Zdeněk Rumpík (trombón), Ludmila Mecerodová a mnozí další. Diváci si však také budou moci na jevišti sami zahrát či zazpívat - ti odvážní, kteří na jevišti opravdu vystoupí, dostanou od divadla na památku drobné dárky.

Obecenstvu v průběhu večera nezazpívají pouze herci a zaměstnanci divadla, ale také folklórní soubor Lipka. Rozdávat radost bude i pardubický Lions Club, jenž předá šek pardubickému TyfloCentru.

Pardubičtí milovníci divadla mají tedy jedinečnou možnost prodloužit si sváteční atmosféru ve společnosti herců Východočeského divadla.

Radek Smetana

Public Relationship VČD

Zdroj: smetana@vcd.cz

Východočeské divadlo Pardubice uvede o víkendu 13. a 14. října první premiéru nové divadelní sezony. Diváci se mohou těšit na interaktivní detektivní komedii Bláznivé nůžky, jejíž pardubické provedení bude první v Čechách.

V režii Petra Novotného j. h. hrají Petra Janečková, Dagmar Novotná, Petr Dohnal, Alexandr Postler, Ladislav Špiner a Josef Vrána.

Děj komedie se odehrává v kadeřnickém salónu se svérázným, ale zábavným personálem, do kterého přichází několik náhodných i stálých zákazníků. Najednou se o patro výš stane vražda a jedinými, opravdu nestrannými pozorovateli a svědky jsou diváci. Jenom oni mohou vypovídat a usvědčit vraha…

„Myslím, že to je v zásadě klasická situační komedie, dokonce crazy komedie. To je u této hry podle mě základ všeho. Je to prostě dobře napsaná „sranda“ a jako malý bonus k tomu je přidaný trik. Opravdu poprvé se zbourá pomyslná čtvrtá stěna a diváci budou moci svými názory ovlivnit průběh představení. Je to vlastně jakýsi divadelní kinoautomat. Ano, přirovnal bych to ke kinoautomatu,kde si diváci mohli zvolit pomocí dvou tlačítek – zeleného a červeného, jak bude děj pokračovat. Tady si diváci budou moct zvolit toho, o kom se domnívají, že je vrahem v detektivní zápletce, o které ta inscenace je. Takže my máme, poprvé v životě, zvláštní povinnost hrát každé představení jinak, hrát ho tak, jak se rozhodne ta konkrétní sestava diváků, která je ten den v divadle,“ říká režisér inscenace Petr Novotný.

Dramaturgyně Jana Uherová doplňuje: „Hru napsal německý autor Paul Pörtner v 60. letech původně jako psychodrama, do žánru komedie ji přepsali a převedli Američané Bruce Jordan a Bobby Lohrmann. Bláznivé nůžky, anglicky Shear Madness, se s obrovským úspěchem uvádějí už více než pětadvacet let v Bostonu, o něco méně v Chicagu. Bostonské provedení se dokonce dočkalo zápisu do Guinnessovy knihy rekordů jako nejdéle hrané činoherní představení. Verze, která se zkouší u nás je z roku 2005, a zahrnuje v sobě všechny možnosti a připomínky diváků, všechny zkušenosti amerických herců.“

Před první premiérou se ve foyer koná vernisáž výstavy fotografů Alžběty Kopecké a Miroslava Hozy s názvem Chemická konverze.

Radek Smetana

Public Relations VČD

Zdroj: smetana@vcd.cz

Východočeské divadlo Pardubice tento víkend 16. a 17. června uvede poslední premiéru 97. divadelní sezóny.

Dürrenmattovu komedii Romulus Veliký režíroval Jiří Seydler v titulní roli s Josefem Vránou, který se od nadcházející sezóny opět vrací do pardubického angažmá.

„Romulus má si nejblíže satiře. To znamená útvaru, který komunikuje se současností. Snažíme se zobrazit naše téma ne jako defétistické stanovisko, netvrdíme, že naše euroamerická kultura nevyhnutelně skončí pod nadvládou nějakých barbarů, ale bereme to jako jednu z možností vývoje situace. Řekněme, že je to takové úsměvné varování,“ vysvětluje Jiří Seydler a dodává: „Romulus je hra, která bere situaci v nadsázce a dělá si srandu ze všeho, co za to stojí. Autor celý život tvrdil, že tragédie už nemá smysl, že žijeme komedii. Tomu, co žijeme, a našim problémům nejvíc, se můžeme už jenom smát.“

Dürrenmattův Romulus je vladař pacifista, vladař zemědělec, vášnivý chovatel slepic. Za výsadu politiků pokládá právo nic nedělat a v klidu snídat vajíčka z vlastního kurníku, i když má v zádech Germány a zemi lehlou popelem. Dokonce se otevřeně přiznává k tomu, že světové politice ani trochu nerozumí… O jaké době že to slavný švýcarský komediograf vlastně psal? O pádu Říma, pochopitelně, ale ještě víc o pádu či rozkladu politických systémů vůbec. Hru Romulus Veliký napsal před více než půlstoletím a už tehdy měl důvod klást svému „starému Římanovi“ do úst věty: „Dnes taky žádného rozumného člověka nenapadne stát se ministrem.“ ... „Copak se kultura dá zachránit?“ … „Musíme si vybrat mezi katastrofálním kapitalismem a kapitální katastrofou.“

Před sobotní premiérou se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy Křehkosti aneb I v nebi to smrdí mladého fotografa Radovana Šťastného.

Radek Smetana

Public Relations

Zdroj: smetana@vcd.cz

Východočeské divadlo Pardubice jako dárek k Mezinárodnímu dni dětí připravilo na pátek 1. června dvě dopolední představení Hurvínkův popletený víkend Divadla Spejbla a Hurvínka.

Děti jistě potěší příběh o jednom zamotaném víkendovém odpoledni, ze kterého jde hlava kolem nejen Hurvínkovi, Máničce, panu Spejblovi a paní Kateřině, ale i dvěma medvíďatům, která utekla z cirkusu.

Při této příležitosti VČD zahájí i výstavu obrazů a loutek spisovatelky, grafičky a ilustrátorky dětských knih Vítězslavy Klimtové a vyhlásí soutěž Poznej pohádku, namaluj pohádku, napiš pohádku, nad kterou převzal patronát známý režisér Zdeněk Troška. Vítězslava Klimtová, mimo jiné i zakladatelka Pohádkové země v Pičíně, k soutěži říká: „Soutěž je spíše jakousi výzvou pro děti a jejich rodiče i učitele, aby využily svou fantazii a namalovaly, vymodelovaly, či napsaly pohádku. Jde nám především o kolektivní práce, byli bychom rádi, kdyby se do soutěže zapojily skupinky dětí bez omezení věku, školní třídy, rodiny, samozřejmě však uvítáme i práce jednotlivců.“

Svá díla mohou děti zasílat do 14. září na adresu divadla, výsledky soutěže budou slavnostně vyhlášeny a nejzajímavější a nejoriginálnější výtvory budou oceněny v neděli 23. září v Městském divadle před pohádkou Aláddínova kouzelná lampa.

Výstava Vítězslavy Klimtové bude doprovázena i fotografiemi Anety Přinesdomů, která přibližně osm měsíců fotografovala v Dětském centru Veská u Pardubic. Výstava by měla napomoci centru ke zviditelnění a dostání se do povědomí široké veřejnosti.

Kromě obrazů, loutek a fotografií bude ve foyer k vidění i sbírka tučňáků Matěje Kalužného, syna pardubických herců Jiřího Kalužného a Romany Chvalové.

Radek Smetana

Public Relations

Zdroj: smetana@vcd.cz

VII. ročník Grand Festivalu smíchu, který se koná od 11. do 18. února 2007 ve Východočeském divadle Pardubice, opět nabídne to nejlepší z českých a moravských komedií, které vznikly v roce 2006.

Ohlasy předchozích ročníků ukazují, že si festival našel své nezastupitelné místo na poli divadelních festivalů v České republice. Každoročně vzrůstá jeho kredit i zájem divadel, diváků, medií a kritiků. Závěrečný Galavečer smíchu s vyhlášením výsledků festivalu již třetím rokem natáčí Česká televize.

Cílem a posláním Grand Festivalu smíchu je obhajovat a potvrzovat výlučnost divadla, a to i na poli zábavy. Festival nabízí celou řadu špičkových představení komediálního žánru, který je na jiných festivalech opomíjen. Východočeské divadlo tak v tomto jedinečném projektu poskytuje platformu pro výměnu zkušeností z výsledků práce v oboru komedie.

Grand Festival smíchu je soutěžní přehlídkou komediální tvorby divadel České republiky. Divadla, která mohou být do soutěžní části přehlídky zahrnuta, musí splňovat tato kritéria: působí nejen v divadelních metropolích, ale i na tzv. oblasti (regionální divadla) a jedná se o divadla repertoárová, s vlastním hereckým souborem. Vylučuje se účast agenturních divadel a účelových seskupení herců.

Grand Festival smíchu má dvě sekce. První je sekce soutěžní. Výběr soutěžních komedií provádí komise sestavená z dramaturgů, režisérů a členů umělecké rady VČD.

Letos se do soutěže zapojí Jihočeské divadlo České Budějovice (Tlustý prase v režii Martina Glasera), plzeňské Divadlo J. K. Tyla (Měsíc na Buffalem v režii Jana Buriana), zástupci Prahy Divadlo v Dlouhé (Maškaráda čili Fantom Opery v režii Hany Burešové) a Divadlo Bez zábradlí (Maratón v režii Radka Balaše), Moravské divadlo Olomouc (Za scénou v režii Zdeňka Duška), liberecké Divadlo F. X. Šaldy (Postelová fraška v režii Ivana Rajmonta) a samozřejmě i domácí Východočeské divadlo (Vztahy na úrovni v režii Václava Klemense).

V nesoutěžní sekci se prezentují komediální představení jiných forem divadla (divadlo malých jevištních forem, amatérské divadlo, studentské divadlo, netradiční projekty, divadlo pro děti a mládež, koncerty atd). Z bohatého doprovodného programu zmiňme alespoň Otevřené manželství Studia DVA Praha, Taneční divadlo BUFO s představením Letí smetí, Vizitu Jaroslava Duška, koncert skupiny Fekete seretlek, Tři mušketýry plzeňského Divadla Alfa, Marivauxův Spor Městského divadla Žilina, Ťululum v podání studentů pražské konzervatoře či ochotnický soubor Brněnec.

Festivalová porota je sestavena z divadelních odborníků – kritiků, recenzentů a teoretiků. V letošním ročníku bude zasedat ve složení Radmila Hrdinová, Kateřina Kolářová, Jana Paterová, Zdeněk Hořínek a Zdeněk A. Tichý. Festivalová porota udělí Cenu odborné kritiky a dále ocení nejlepší ženský a mužský herecký výkon.

Alternativou odborné poroty je studentská porota složená ze studentů divadelní vědy na FF UK Praha a FF UP Olomouc, která předává Cenu studentů projektu či počinu, který shledá mimořádně zajímavým a podnětným.

Diváci ověřeným systémem hlasovacích lístků rozhodnou o ocenění Komedie diváků.

Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku. Tento titul bude udělen nejlépe hodnocené inscenaci soutěže nejširším hodnotícím auditoriem, tedy oběma porotami a diváky.

Radek Smetana

Zdroj: smetana@vcd.cz

Východočeské divadlo Pardubice tento víkend 3. a 4. února uvede premiéru muzikálu Malované na skle v režii Jiřího Seydlera. Ve zpěvné zbojnické komedii roli Jánošíka hrají domácí Josef Pejchal a hostující Ladislav Špiner.

Režisér Jiří Seydler k alternaci říká: „Pepík Pejchal je dneska hodně známý ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. Ale protože zrovna točí další sérii a musí být často v Praze, alternuje Jánošíka ještě Láďa Špiner z Olomouce. Láďu jsem poznal při hostování v Olomouci, je to vynikající herec a navíc dobrý muzikant, s čistým a silným hlasem. Řekl jsem si, že budou s Pepíkem každý trochu jiný, každý z nich je odlišný typ, že by to mohlo být zajímavé. A nakonec tu nutnou alternaci považuji za velké plus a ne za minus.“

V dalších rolích diváci uvidí Martinu Sikorovou, Dagmar Novotnou, Stanislava Lehkého j. h. a další.

Malované na skle je velmi oblíbená komedie, která už od svého vzniku patří k hitům na českých, slovenských a polských scénách. V Pardubicích se však ještě nehrála, takže tuto hru o lásce, svobodě a kamarádství VČD uvede opravdu poprvé, a navíc v úžasném novém překladu, vlastně spíše přebásnění Jaromírem Nohavicou.

Malované na skle pardubičtí diváci v létě uvidí i v plenéru blízkého hradu Kunětická Hora. „Malované na skle je od začátku připravované jak do kamenného divadla, tak na ten kopec za Pardubicemi. Mám dojem, že se skoro víc hodí do exteriéru. Ani nejlepší scénograf nevymyslí lepší kulisu než hvězdy, zříceninu hradu, trávu a stromy. Proto jsme se rozhodli inscenovat tuhle hru hodně blízko k folklóru, aby v přírodě moc „nerušila“. Ona se totiž navíc zřejmě nebude hrát na nádvoří, kde bude zuřit rekonstrukce, ale na jiném místě mimo nádvoří, odkud je výhled na Pardubice,“ upřesňuje Jiří Seydler a k vtipné hře se spoustou skvělých písniček, jaké jsou třeba v podobné české hře Balada pro banditu, dodává: „Myslím, že v případě „Malovaného“ je důležité vytvořit náladu, a to velmi přesnou náladu představení. Navíc text zjednodušeně, naivisticky, až pohádkově zachází s takovými věcmi, jako je loupežnictví, láska, nebe, smrt. Takže všechno musí být mírně nadnesené, odlehčené a na přesných vahách nastylizované. To není legrace, to je těžká práce pro režiséra, pro choreografa i pro herce, a pro ty asi především.“

Před první premiérou se ve foyer koná vernisáž výstavy obrazů Jiřího Pavlíka.

Radek Smetana

Zdroj: smetana@vcd.cz