Strýček Váňa

Anton Pavlovič Čechov autor
Ivan Buraj režie
Dagmar Radová, Matěj Nytra dramaturgie
Lenka Jabůrková, Jana Boháčková scénografie
Pavel V. Boiko hudba

"Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!" Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace - miliony informací! Schází nám ale smysl. Schází nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se schází společnost.

Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov. Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků svoji pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus - jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?