Švandovo divadlo uvádí Měsíc na vsi

Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883) nebyl zdaleka tak nudným, jak by někteří od klasika ruské literatury očekávali. Střet příliš velkého těla a příliš citlivá duše, občasné aféry se služkami podnikal vedle neutuchající zřejmě zcela platonické lásky k francouzské zpěvačce Viardotové, vyhnanství do domácího vězení kvůli Gogolově nekrologu či sedmnáctileté uražené mlčení a zpřetrhání kontaktů s Tolstým kvůli jediné hloupé invektivě… 

Ostatně sám Tolstoj o něm napsal mnoho odlišných poznámek:

„Turgeněv je živý… Turgeněv je nudný… Turgeněv je dítě… Turgeněv je rozumný… Turgeněv nevěří v rozum… Turgeněv nevěří v nic… Turgeněv sám nemiluje, má jen rád lásku“ (L. N. Tolstoj)

Mnohé se svých životních paradoxů Turgeněv dokonale zúročil v komedii Měsíc na vsi (1850), která se své premiéry dočkala až roku 1872 a která v mnohém předjímá čechovovskou grotesknost i melancholii. Právě v takovéto třaskavé směsi je člověk nahlédnut jako neuvěřitelně směšný i dojemný zároveň. Postavy, byť z předminulého století a ze zapadlého statku kdesi v Rusku, se nám v mnohém podobají až příliš - ve svém mnohdy marném úsilí o cokoli, ale i ve strachu ze změny či pošetilém mínění o sobě samém.

Osnova příběhu je prostá: třicetiletá, pro mnohé okouzlující dáma Natalja Petrovna (Klára Cibulková) se v horkých letních dnech už nějakou dobu nudí. Manžel Islajev stále pracuje, milenec (Kamil Halbich) čtyři roky pouze vzdychá, tchýně (Milena Asmanová, j.h.) s vychovatelkou (Kristýna Frejová) hrají karty, doktor (Tomáš Pavelka) je neustále cynický a schovanka (Anna Fišerová, j.h.) už hledá v dětských hrách něco docela jiného. Ještě, že syn (Matyáš Valenta, j.h. nebo Josef Havelka, j.h.) má nového učitele (Jiří Suchý z Tábora, j.h.). Přijel jen na měsíc; vyrábí ohňostroje, střílí po chřástalech a pouští draky. A přitom rozvíří poklidný venkov i unavené duše víc, než je zdrávo. Možná je to jen nádech k letní aféře, možná je to poslední příležitost skutečně milovat a člověk musí obětovat vše... Z toho vedra i víru se však točí hlava příliš. A ne a ne se vzpamatovat. A co na to on?

Nač z toho dělat aféru? Ten hoch mě jenom nakazil svým mládím… a to je všechno. Z nezvyku mi to stouplo do hlavy jako šampaňské… Věřte mi… přejde to stejně rychle, jak to přišlo. Ani to nestojí za řeč.

(Citace ze hry)

Po Lermontovově Maškarádě, která sklidila značný ohlas, se režisér Radovan Lipus pustil do dalšího díla ruské klasiky, tentokrát jde však o komedii, byť místy s nahořklým tónem. Výrazná scénografie Petra Matáska umožňuje rozehrávání situací nejen v přísně realistické rovině a skvěle s ní korespondují kostýmy Evy Kotkové; nelze opomenou ani hudbu Pavla Helebranda. Přijďte se podívat do Švandova divadla na své oblíbené herce, ale i zcela nové tváře v inscenaci, kterou bychom mohli v Turgeněvovu duchu nazvat vynikající lekcí „radostného zoufalství“.

Překlad: Jiří Mulač, režie: Radovan Lipus, scéna: Petr Matásek, kostýmy: Eva Kotková, hudba: Pavel Helebrand, dramaturgie: Martina Kinská. Hrají: Klára Cibulková, Kamil Halbich, Tomáš Pavelka, Anna Fišerová j.h., Jiří Suchý z Tábora j.h., Milan Kačmarčík, Kristýna Frejová, Milena Asmanová j.h., Luboš P. Veselý, Matyáš Valenta nebo Josef Havelka, Jiří Weiner; Ivana Vojtová nebo Karolína Vrtíšková.

zdroj: Divadlo.cz

• Švandovo divadlo na Smíchově (Praha)