Merlin: Grál ve Švandově divadle

Švandovo divadlo na Smíchově uvede 11. prosince 2010 druhou část inscenace Merlin; tentokrát s podtitulem Grál. Premiérové uvedení obou částí v jediný den se odehraje o týden později (tzn. 18. prosince 2010) v rámci tzv. Velké divadelní soboty v režii Doda Gombára.

Divadelní inscenace Merlin: Grál navazuje na inscenaci Merlin: Zrození. Dorst se tentokrát skrze legendy o hledání svatého grálu a následném pádu Artušovy říše soustředí především na témata deziluze, únavy z vyčerpaných ideálů, rozčarování nad vlastními činy a jejich následky. Oproti první, v mnohém „velkolepé“ části, se nyní dostáváme k niterným zákoutím hlavních postav, k jejich osamocením, do soutěsek svědomí a bolavých snů…

„Režisér Dodo Gombár ponechává v druhé části pouze hlavní postavy (viz obsazení inscenace), o to více se může soustředit na jejich životní osudy hlavních postav, na střety, k nimž muselo zákonitě dojít, byť se jim dlouhá léta vyhýbaly,“ prozrazuje dramaturgyně inscenace Martina Kinská a dodává: „Král Artuš tak musí čelit nejen nepřehlédnutelnému odhalení nevěry Ginevry a Lancelota, ale musí stanout v bitvě válečné i soukromé tváří tvář nevlastnímu synu Mordredovi, ale především tváří v tvář zřejmému konci svých ideálů.

A bolavá prozření potkávají i další postavy; a všichni se bijí až do samého konce, smrti,“ prozrazuje Kinská. Ale i tak možná ještě zbývá naděje: v toulajícím se Parzivalovi? Ve vyvoleném Galahadovi, který má nalézt Grál? Anebo v Merlinovi, pokud se neztratil v pavučinách lesní víly Viviany?

V návaznosti na inscenace Merlin: Zrození se i inscenace Merlin: Grál odehrává ve výpravě Evy Jiřikovské, na hudební spolupráci se podílel Roman Holý, na té pak pohybové Linda Fernandez Saez. A oproti první části je nyní Grál mnohem výrazněji seškrtán, koncentrován do plynulého dění bez pauzy.

Tankred Dorst (*19. prosince 1925; Oberlind u Sonnebergu, Německo)

V sedmnácti letech narukoval na západní frontu (jako válečný zajatec se ocitl v Anglii, USA a Belgii); ze zajetí v západní zóně byl propuštěn až na podzim roku 1947. Po dodatečné maturitě (v pětadvaceti letech) se věnuje studiu germanistiky a dějin umění v Bamberku; později v Mnichově, kde studia rozšiřuje o divadelní vědu.

Spolupracuje se studentským loutkovým studiem Das kleine Spiel, pro které napíše do roku 1959 šest textů; první je zveřejněn roku 1957 – Tajemství loutek. (Geheimnis der Marionette). Úspěch zaznamenává až díky jednoaktovce na motivy čínské stínové hry Velké lhaní před hradbami Grosse Schmährede an der Stadtmauer). Vedle vlastní tvorby pracuje jako lektor, píše scénáře pro školní filmy, postupem času překládá (např. Molièrova Lakomce).

V roce 1959 Dorst obdržel cenu Národního divadla v Mannheimu za hru Společnost v době podzimu (Gesellschaft im Herbst). O rok později se dočkaly uvedení kromě této hry i Zatáčka (Die Kurve) a Svoboda pro Clemense (Freiheit für Clemens). Právě při televizním natáčení hry Zatáčka se seznamuje s režisérem Peterem Zadekem (který jej mj. vyzve i k napsání hry na náměty cyklu artušovských legend) a začíná jejich dlouholetá spolupráce.

Píše další hry, např. Maurka (Die Mohrin) či Toller; posléze ve spolupráci s Urshulou Ehlerovou, (která se stává také jeho životní partnerkou), Ledový věk (Eiszeit; 1972), Na Chimborazzu (Auf dem Chimborazo). Vznikají další texty, např. Zakázaná zahrada (Der verbotene Garten), Heinrich aneb Bolesti fantazie (Heinrich oder Die Schmerzen der Phantasie), Já, Feuerbach (Ich, Feuerbach), Korbes, Karlos, Pan Paul (Herr Paul), Do Jeruzaléma (Nach Jerusalem), Linie stínu (Die Schattenlinie) či Legenda o nebohém Jindřichovi (Die Legende vom armen Heinrich).

Získává řadu ocenění, mj. Cenu Georga Büchnera Německé akademie pro řeč a básnictví v Darmstadtu a medaili Carla Zuckmayera za zásluhy o německou řeč. Koncem sedmdesátých let je Tankred Dorst jmenován členem Německé akademie pro řeč a básnictví v Darmstadtu.

V Čechách je poprvé Dorstův text inscenován v plzeňské sekci Českého rozhlasu. V režii Vladimíra Tomana je uvedeno Velké lhaní před hradbami (překlad František Fabián). V roce 1980 inscenuje Ladislav Vymětal v Divadle Rokoko hru Maurka (překlad J. Stach). Merlina (v překladu Vladimíra Tomeše) uvedlo na jaře roku 1988 Realistické divadlo (v režii Miroslava Krobota). O čtyři roky později v témže divadle, tentokrát už nesoucím název Labyrint, se v jeho studiové scéně odehraje premiéra hry Fernando Krapp mi napsal dopis (překlad Ondřej Černý, režie Petr Lébl; později neinscenováno v Divadle Na zábradlí). Hru Já, Feuerbach inscenuje o rok později Malé divadlo v Liberci (překlad Vladimír Tomeš, úprava a režie Julek Neumann). V roce 1995 se české premiéry dočká hra Pan Paul v Národním divadle na scéně Kolowratu (překlad Vladimír Tomeš, režie Martin Porubjak).

Dorst: "Divadelní hra žije tím, že se jí zmocní jiná fantazie."

O hře

V roce 1978 uzavírá hamburskou činohrou smlouvu na hru o Merlinovi. Text vzniká dva roky (autor nepsal scény popořadě, začínal velkými scénami druhé části); na jeho vzniku se podílí i Dorstova spolupracovnice a celoživotní partnerka Ursula Ehlerová. Původní záměr inscenace ve staré hamburské rybí tržnici (Fischhalle) se však nezdařil. Merlin aneb Pustá zem (Merlin oder Das wüste Land) vychází knižně v roce 1981 a v říjnu téhož roku se dočká i svého prvního jevištního uvedení v režii Jaroslava Chundely (Düsseldorf). O rok později má premiéru v mnichovské Kammerspiele (režie Dieter Dorn). Merlin byl záhy inscenován např. v Curychu, Vídni, Rotterdamu, Budapešti, ale také Brazílii či Mexiku.

Tankred Dorst se nechal artušovskými legendami inspirovat velmi volně a využil základních příběhů k hledání podstaty člověka, otázce, zda ještě lze v dnešním zrelativizovaném světě rozlišit dobro a zlo a jaká je daň za hříchy spáchané na svých dětech či ideálech. Svoji dramatickou fresku skládá z nejrůznějších forem, stylů i žánrů, aby ani na chvíli nenechal diváka v klidu a jednotlivé situace nabízel z více pohledů.

Dorst: I Merlin je plný velké skepse vůči utopiím. Přesto věřím, že nelze žít bez utopie, skromněji řečeno bez určitého životního plánu. Už ráno vstáváme s malou utopií: máme v plánu určitý projekt, nějakou cestu. Proto si čistíme zuby a nezůstáváme ležet v posteli.…….

Ehlerová: Merlin nevytvoří kulatý stůl sám, dá ho vytvořit, a špatně si ho obsadí.

Dorst: V Merlinovi je smíchán vizionář s entertainerem. Myslím si, že v každém umělci je v jistém smyslu kus takového baviče. Je zvědavý a plný chuti experimentovat. Merlin je prototyp režiséra, který má fantazii a sílu přivádět lidi na určitou cestu. Ale z toho je rázem morální problém. Která cesta je správná? „Buď sám sebou!“ Ale kdo je ten „sám“? Neobjeví se v něm třeba zločinec? Merlin uvádí lidi do různých situací, pozoruje, jak se s nimi vyrovnávají, pokouší se je nasměrovat k určitému cíli – k utopii.

Tankred Dorst

spolupráce Ursula Ehler

• Překlad: Vladimír Tomeš
• Režie: Dodo Gombár
• Scéna: Eva Jiřikovská
• Hudba: Roman Holý
• Pohybová spolupráce: Linda Fernandez Saez

Osoby a obsazení

Csongor Kassai j.h. - Merlin

• Robert Jašków - Ďábel
• Kamil Halbich - Král Artuš
• Petra Hřebíčková - Královna Ginevra
• Kristýna Frejová - Sir Lancelot
• Zuzana Onufráková - Sir Mordred Tomáš Pavelka - Sir Gawain
• Stanislav Šárský - Sir Ector
• Ondřej Ruml j.h.- Sir Gareth
• Matyáš Valenta j.h. - Sir Galahad
• Patrik Děrgel j.h.- Parzival
• Réka Derzsi j.h. - Hanna
• Linda Fernandez Saez j.h. - Smrt
• Mario Čermák - On

Premiéra 11. prosince 2010 na Velkém sále ŠD od 19. hodin.

Gabriela Valcová, vedoucí obchodu, marketingu a PR

Švandovo divadlo na Smíchově

Zdroj: valcova@svandovodivadlo.cz

zdroj: Divadlo.cz

• Švandovo divadlo na Smíchově (Praha)