Anežka Česká – princezna, řeholnice, ale i politička

V loňském roce uplynulo 800 let od narození svaté Anežky České, dcery českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie Uherské. Byla sice jeho posledním potomkem, ale historickým významem je mezi sourozenci na předním místě. Ve své době měla to štěstí, že si mohla svou životní dráhu zvolit sama, a proto se její osud vyvíjel jinak, než si její otec původně představoval. A určitě to nebylo na škodu!

Dětství plné zásnub

Už v jejích třech letech byla poslána na výchovu postupně do několika klášterů. Společnost jí dělala sestra Anna a oběma se dostalo rozsáhlého vzdělání. V té době jí zasnoubili poprvé, a to za syna Jindřich Bradatého. Bohužel její dětský snoubenec umírá a ona se vrací do Prahy.

Když sešlo z Anežčiny jisté budoucnosti, začal její otec vymýšlet a kombinovat další možná spojenectví. Nejdřív ji zaslíbil devítiletému synovi císaře Fridrich II. Chtěl si tím pojistit spojenectví se Štaufy. Jejím snoubencem se tak stal budoucí Jindřich VII. Proto milou Anežku posílají na výchovu k rakouskému dvoru. No, ke dvoru zrovna ne. Šest let strávila v rodovém klášteře nedaleko Vídně. I z tohoto sňatku sešlo. Jindřicha nakonec oženili s Markétou Babenberskou. V té době bylo Anežce čtrnáct a zase se mohla těšit na návrat domů do Prahy.

O rok později do Prahy s nabídkou sňatku zavítali poslové anglického krále Jindřich III. Plantageneta. Zasnoubení trvalo čtyři roky, a pak ho Jindřich zase zrušil. Ale Anežka si nemusela zoufat. Znovu o ní projevil zájem její předešlý snoubenec Jindřich teď už sedmý a k tomu ještě stále ženatý s Markétou Babenberskou. Anežka ho odmítla, ale v zásobě byl další nápadník, Jindřichův otec Fridrich II. Naštěstí v té době už nežil Anežčin otec a její bratr nechal volbu na ní samotné. Znechucená Anežka odmítá i jeho.

Život podle Anežky

Budoucí cestu Anežce ukázaly tři příbuzné – teta Anežka, svatojiřská abatyše a dvě sestřenice, Alžběta Durynská s Hedvikou Slezskou, obě byly prohlášeny za svaté. Díky jejich vlivu se Anežce otevřou nové obzory a vydává se na dráhu řeholnice.

Spolu se svým bratrem Václavem I. zakládají roku 1232 v Praze na Starém Městě špitál. Ten byl po čase rozšířen na řád a vzniká tak Špitál a rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. Roku 1252 jeho stanovy potvrdil i sám papež. Je to dnes jediný původem český řeholní řád. Jeho členy směli být pouze Češi rodem po otci i matce. Velmi rychle se řád stává populární a expanduje po Čechách, Moravě i Slezsku. Od 18. století do dneška působí i ve Vídni.

O dva roky později, roku 1234, se v Praze Na Františku se svým bratrem znovu pouští do stavby podvojného kláštera pro klarisky a minority. Zde se stává první představenou klarisek a v roce 1237 se pokouší o ustavení svého vlastního řádu. Tento řád byl založen na přísném dodržování františkánských regulí. Bohužel neuspěla. Proto se o rok později vzdává postavení i titulu abatyše a tento úřad v klášteře zůstává neobsazen až do její smrti. Spolusestry jí pak po zbytek života oslovují „starší sestra“.

Anežčin osobní rozvoj

Anežce se dostalo na tu dobu velmi kvalitního vzdělání. Četla a psala v češtině, latině, němčině a italštině. Dopisovala si jak se svatou Klárou, tak s papežem Řehořem IX. Tomu napsala něco přes dvacet dopisů. V těch jsou dotazy, prosby i náměty k vedení řádu. Usilovala o nezištnou svatost ve službě bližnímu. Pečovala s pokorou a láskou nejen o své sestry řeholnice, ale i o nemocné a chudé.

Všechno, co Anežka dělala, vykonávala s plným nasazením. Byla to průkopnice charitativní činnosti v Čechách. Přestože žila život plný askeze a odříkání – téměř nejedla a neustále se bičovala pro čistotu ducha – dožila se úctyhodného věku 71 let. Pravomoci a povinnosti, které v klášteře Na Františku zastávala, později přebírá její praneteř Kunhuta.

Anežka jako politička

Její aktivity se neomezovaly pouze na vedení kláštera a služby potřebným. Anežka působila i v kulturně-politickém životě. Byla to významná vůdčí osobnost se schopnostmi energického organizátora a diplomacie jí nebyla cizí. Třeba v roce 1249 se jí podařilo usmířit svého bratra Václava I. s jeho synem Přemyslem. A ve sporu svého synovce Přemysla Otakara II. s králem Rudolfem I. (který byl chráněncem papežské kurie) zastupovala zájmy své dynastie. A v roce 1277 přijala do kláštera praneteř Kunhutu, dceru svého synovce Přemysla. I přestože byl Přemysl v církevní klatbě, konaly se za něj před bitvou na Moravském poli modlitby.

Svatá Anežka

Legenda o Anežce Přemyslovně, jež proslula vzdělaností, milosrdenstvím, ale i zájmem o státní záležitosti svého rodu, se rozšířila po světě hned po její smrti. O její svatořečení usilovala již Eliška Přemyslovna, pravnučka Anežčina bratra Václava I. Císař Karel IV. se o to také pokoušel. Bohužel oba neúspěšně. Od konce třicetileté války byla Anežka oslavována jezuity a členy řádu křižovníků. V roce 1874 byla na popud pražského arcibiskupa Bedřicha Josefa Schwarzenberga prohlášena papežem Piem IX. aspoň za blahoslavenou.

Až 12. listopadu 1989 je Anežka papežem Janem Pavlem II. svatořečena. Ale mělo to svá úskalí. Pokud se někdo prohlašuje za svatého, musí být fyzické důkazy, že ta osoba opravdu žila. Ale Anežčiny ostatky se v době třicetileté války ztratily a do dnes se podnikají výzkumné a pátrací akce pro nalezení jejího hrobu. Naštěstí se ve „skladu ostatků“ v trezoru chrámu zámku Escorial u Madridu ve Španělsku dochoval kousek Anežčiny spodní čelisti. A tak se to nakonec povedlo – Anežka Česká byla víc jak po sedmi stoletích prohlášena za svatou.

V roce 2011 jsme oslavili 800 let od narození naší světice. K této příležitosti byla v Anežském klášteře na Starém Městě uspořádána výstava Svatá Anežka – princezna a řeholnice. Je to první souhrnná výstava se svatoanežskou tématikou.

zdroj: Czechtourism

• Klášter sv. Anežky České - klášter a národní galerie (Praha)

Příslušné akce